Dvacátý osmý týden jako že už dospíváme

Krásný dobrý den, Zlatíčka. Je tu první celý školní týden, kdy se mi do školy chtělo i nechtělo. Těšila jsem se na spolužáky i na učitele, ale zároveň se mi nechtělo, protože škola znamená učení, známky a všichni si to dokážeme představit. Počasí je pořád krásný, takže jsem se každý den vracela domů zpocená s tím, že jsem sluníčko nemohla vidět aspoň dvě hodiny, takže i opalování jsem zanedbávala 😂

Pondělí šlo jak po másle až do oběda, kdy Hannah začala mluvit o Trumpovi a politice. Já nevím, jak ostatní, ale v hlavě jsem jen prokrucovala očima a nechápala, že poslouchám, co jsem poslouchala. Opravdu jsem se někdy musela držet, abych neřekla něco, čeho bych potom litovala. Na pátou, poslední, hodinu jsem šla s pocitem, kdy už se dostanu domů a nic jiného jsem v tu chvíli nechtěla. Když jsem se vrátila domů, dala jsem si svačinku a pak jsem se pustila do psaní mého blogýsku, protože jsem byla skoro celý dva týdny pozadu a věděla jsem, že v tu chvíli byl nejvyšší čas napsat příspěvek o TCMF. Jsem si dala takový gól, že půjdu spát v deset. Jenže to se začalo prodlužovat a nakonec jsem si řekla dobrou v jednu ráno. Ale. Mezitím jsem jeden příspěvek vydala a druhý měla celý napsaný, takže jsem měla větší čas za sebou.

V úterý jsem ve škole znovu nechápala myšlení Hannahy, tentokrát její pohled na naší učitelku biologie a taky, jak se zachovala ke Skye, která se umístila na prvním místě v bio v našem ročníku. Každopádně po příjezdu domů, jsem se zase posilnila, šla jsem upravit všechny fotky na můj blog a dokončit ho. To nevím, jak dlouho mi trvalo, ale až moc dlouho, podle mého v kusu. Na druhou stranu, war is over, protože jsem dokončila můj nejdelší příspěvek, jupí!!(Běžte si ho všichni přečíst!) Pak jsem měla večeři, chvíli jsem si dala na to, abych ten příspěvek rozhodila na všechny sociální sítě a potom jsem si stáhla pokračování knížky, kterou mi Kačenka dala. Hned mě to v táhlo do děje a už jsem jela.

Asi bych si neměla stahovat knížky v úterý večer, protože ve středu ráno nebudu schopná vstát. Nebo to aspoň půjde hůř. Každopádně jsem aspoň nemusela mít svojí uniformu, protože se mi v rozvrhu rozmohl takový nešvar. Já totiž mám první tři hodiny volný a kdybych šla do školy, tak tam budu jen sedět ve studovně a nic nedělat. Když tam půjdu až na 4. a 5. hodinu, tak si stihnu udělat ještě různý věci mezitím, nebo jen pochilluju doma. Takže zpátky k Rotary. Jsem se oblíkla normálně, dlouhá sukně a crop topík a v 6:20 jsme vyrazili- jupí. Bylo vtipný, že jediný kdo udělal blbý koment na to, jak jsem byla oblečená byla Marina, ale na druhou stranu, bylo dobrý, že jen Marina. Ostatní se mi smáli a říkali a co škola? ty už nechodíš do školy? kde si zapomněla uniformu?... Po Rotary jsme dali Humble café, kdy jsem se trochu bála, abych nenarazila někoho za školy, ale nenarazila, takže jsme v sucho. Okolo devátý jsme se Stevem vyrazili koupit dárek Mille, protože v neděli bude mít narozky. Jeli jsme do Bunning's pro kyťulku, protože jsem jí chtěla dát kytky, ale ne řezaný, aby jí dýl vydržely. Hned jak jsme vešli, padla mi slunečnice v květináčku do oka, ale říkala jsem, počkám, jestli nebude něco lepšího. Nic nebylo, takže slunečnice to byla. Pak jsme jeli do Spotlight, kde jsem si koupila novou vlnu a přáníčko pro Mills, protože v Austrálii jsou přáníčka populární. Doma jsem si pak dala hodinku a půl chillec a pak mě Steve odvezl na tři hoďky do školy. To byl dobrý a nic moc se nedělo a pak mě zase Steve vyzvedl. Musím říct, že se mi hrozně líbilo mít volný dopoledne a fakt mě to bavilo. Po škole jsem byla zalezlá doma s klimatizací, protože celý den na sluníčku není tady ideál. Večer večeře, kecání s Ruth a Stevem a pak jsem nemohla přestat myslet na háčkování druhý půlky dárku, tak jsem se pustila do toho. Jak někteří víte, mojí blbou vlastností je dokončovat projekty v ten den a nenechávat je na jindy. Takže když jsem háčkovala, tak jsem si říkala do desíti. Pak do jedenácti. Pak to bylo dvanáct. A než jsem si vůbec udělala skincare a zalezla do postele, byla jedna hodina ráno. Boží spánkovej režim, joo!

Ve čtvrtek se mi i přes krátký spánek vstávalo poměrně dobře. Dala jsem is snídani a připravila se do školy, kde jsem měla celý den, žádný volný hodiny, ale nějak to šlo. Já jsem si mezi hodinami psala blog a povídala s holkama, což už bylo lepší. Po škole mě Steve vyzvedl a pak jsem byla doma. Jo další věc na pobavení- Já jsem se nedávno dívala na stránky gymplu, kde byl jeden článek o Pavlovi(o mě zase nic, ale nevadí, jsem zvyklá) a pak mi Kubíček poslal facebook gymplu, kde jsem o sobě měla příspěvek, za což jsem ráda, ale. (Kuba se mi vysmál hned, tak jsem mu jen odepsala nedělej)Je tam to ale... Ve třech větách jsem byla zmíněná dvakrát a pokaždý s dvěma L. Ale v odkazu na můj blog pod textem jsem byla jako fiserovaela. S jedním L. A já pochopím Aussie lidi, kteří mají Ely jen s dvěma L a už párkrát se mi stalo, že se na mě prostě divně dívali. Ale to, že se takhle splete škola, do který chodím 6 let, zná mě celý učitelský sbor a půlka studentů a když tam ještě dali ten odkaz..

No tak ještě jednou pro všechny. Jmenuji se Ela Fišerová a jsem Ela s jedním L. Velmi vtipné to bylo, tato situace... Potom jsem taky máti napsala, jestli nezavoláme, takže jsem pak čekala do půl dvanácté než ona přijde z práce. Jsme pokecaly o Grammy's a všem, co se ve světě děje... No a zase jsem šla spát v jednu s myšlenkou na páteční noc, kdy jsem se těšila na dobrý spánek. Už jen jeden den a bude to v pohodě.

V pátek jsem šla do školy ve sportovní uniformě, protože se to takhle ve škole zavedlo a to je tak dobrý. Bylo krásný počasí a když jsem po škole odcházela, hned jsem si rozpustila vlasy a když jsem se dostala k autu, tak mi Steve řekl: no ty seš nějaká veselá. Tak jsem mu jen odpověděla: rozpuštěný vlasy, uniforma a sluníčko. Doma jsem neměla moc času, protože Steve pomáhal Paulovi s Rotary Raffle v jednom Pubu ve městě, takže jsme jeli čeká rodinka a dali jsme to s večeří. Já jsem samozřejmě hned zamířila po Chicken Parmi, což je řízeček s parmazánem nahoře a je to ta nejlepší věc na světě. Pak jsem potkala Lauren(mamka Ariel) a Jane(kamarádka Lauren), takže s nima jsem taky pokecala no a potom to uteklo až skoro moc rychle a jeli jsme domů. Já jsem si před spaním zas udělala hennu, něco jinýho jsem vyzkoušela a pak jsem šla spát asi v deset úplně vyplá.(Jsem se ještě nutila dočíst knížku, protože jsem jí chtěla dočíst, ale zavírala se mi u toho očka)

Sobotní ráno bylo sladké, když jsem se v osm sama od sebe probudila a nemusela jsem nikam vstávat, ani spěchat. I přes to, jsem se moc v posteli neválela, protože jsem si musela uklidit pokoj a koupelnu, ale taky si ještě sbalit tašku na přespávačku. Po vstávání přišla snídaně a pak všechny úkoly, které už jsem vyjmenovala s natáčením vlasů a posloucháním letních písniček. Okolo jedenáctý jsem měla všechno hotovo, ještě jsem si pak sedla k tabletu, že napíšu trochu blogu, ale Milla mi napsala, že mě za chvíli vyzvedne její host mamka s host ségrou, takže jsem si rychle udělala nudlovou polívku, kterou jsem nikdy předtím tak rychle nesnědla. Nakonec jsem ale vůbec nemusela spěchat, protože v obchodech byly hrozný fronty, takže jim to trvalo další hodinu než se dostaly k nám, tak jsem aspoň čas využila na blogýsek. Milly host mamka se ségrou jsou úplně nejhodnější lidi na světě. Hned jak mě vyzvedla, tak mi řekly jejich velkolepé překvapení a co se bude dít, když to jsou Millušky 18. narozeniny. Pak jsme to vzaly k Malin, kde jsme vyzvedly jí a Millu a naše girlie party mohla začít. Na cestě do Quirindi jsme poslouchaly písničky vybrané náma, takže bylo slyšet jen naše zpívání a chichotání. Na místo určení jsme dorazily okolo druhý a skoro hned jsme byly znova na cestě k místu asi dvě hoďky od Quirindi a to Washpools. Je to řeka, u které se dá kempovat a koupat se. Měly jsme sebou jen ručníky, plavky a mobil, který teda moc nepomohl protože tam nebyl signál. Ale. Ale stálo to za to. To bylo tak kouzelný a hlavou se mi honilo hrozně moc filmů, pór které by tohle místo bylo ideální- od Pána prstenů, kde se hobiti plaví po řece v sudech až po nějakou Disney pohádku. Hned jak jsme si vybrali místečko, naskákali jsme všechny, i s Milly host taťkou, do vody a už to jelo. Já jsem v tu chvíli, kdy jsem se rozhodla namočit si vlasy, litovala mého rozhodnutí, protože jsem je měla čerstvě navlněné, ale nemohla jsem odmítnout vodu a mořský panny s holkama. Smích, potápění, šplouchání, to všechno bylo slyšet a bylo to jako být znovu dětmi na pár hodin. Ruby(host ségra Mills) s sebou měla GoPro a když jsem to zjistila, kamera byla vlastně moje. Dělala jsem vlogýsky, dokumentovala všechno od ještěrek a pavouků, kteří se drželi nad vodou až po nás holky, které jsme si z toho dělaly hroznou srandu. Nevím, kdy jsme odjížděli, ale jestli dostanu ještě nějakou příležitost se na tohle místo podívat, tak nebudu vůbec přemýšlet a hned řeknu ano. Na cestě nazpátek řídila Ruby, aby si najezdila hodiny a stavili jsme se v mekáči na krátkou pauzu. Samozřejmě já s Malin jsme zandaly Coffee a Caramel Frappe, jako vždycky. Když jsme se vrátili, čekala na nás po večeři véča alá švédskej stůl a potom následovalo sledování mých vlogů, při kterých jsme se všichni hrozně nasmáli, protože nic nepřekoná moje spontánní povídání. Povídáním to pokračovalo s Milly host rodičema, kdy to zase byl krásný deep talk. Já jsem pak skončila asi na půl hoďky v Milly pokojíčku s Kindlem, protože jsem se potřebovala trochu dobít no a když jsem se podívala na hodiny, bylo 11:59, tak jsem šla do obýváku se slovy: Happy birthday sweetie!. Mille bylo osmnáct!!!

A už taky byla neděle, takže jsme si tam sedly a emoce se začaly valit. Překvapení. Radost. Uvědomění, že jste přes půl světa od domova. Volání s pravou rodinkou. Pláč, protože nemůžete být s nimi. Vděčnost, že máte nějaký dvě random holky, který jste ještě před šesti měsíci neznali, který vás milujou a můžou to s váma oslavit. Přesně v takovýmhle pořadí. Na druhou stranu jsem si naše brzký oslavy hrozně užila, protože jsme byly jen holky, který slavily narozeniny jedné z nich a vypadalo to jak z filmu. Malin to v jednu ráno zabila výletem do ledničky, kde bylo něco podobnýho buchtě a šla *mývalovat. Takže jsme jí pomohly a pak jsme všechny unavené šly spát.

I když jsem spala na rozkládací posteli, vyspala jsem se hodně dobře a jako první, ale holky nebyly dlouho po mě, takže jsme všechny vstaly najednou a šly na snídani. Milla tam měla balónky a rovnou dáreček od rodinky, což byly Birkinstocks- kvalitní pantofle, který má každý, kdo se identifikuje jako australan. Potom jsme měly snídani zase alá švédský stůl a pak jsme jen byly v obýváku. Okolo jedenáctý jsme se šly připravovat na obídek na který jsme jeli do vesničky Wallabadah. Já jsem si z vlasů něco ukuchtila, i když to nebylo ono, aspoň to nějak vypadalo, no a ve dvanáct jsme vyrazili. Když jsme vešli do toho Pubu, já šla poslední za Malin a Millou a tím, že jsem věděla o Milly překvapení, tak jsem vytáhla mobil a zdokumentovala Mills jak vchází do místnosti rezervované jen pro nás a její kamarády ze školy a všechny její host rodiny. Překvápko!!! I přesto, že Milla není velká na emoce, tohle jí skoro rozbrečelo a bylo to úžasný. Já s Malin jsme si tam teda skoro celou připadaly trochu navíc, ale už jen to, že jsme tam měly Mills stačilo. Milla po celou dobu oběda dostávala dárečky a poslední byl můj, kdy jsem pro ní měla slunečnici v květináčku, protože jsem jí chtěla dát kytku, ale ne řezanou, aby jí nechcípla po týdnu. A pak jsem jí dala háčkovaný muffin s citronkama nahoře a nápisem: Mills big 18! a zakončila to přáníčkem v němčině, kde jsem použila překladač jen jednou. A to přáníčko bylo dlouhý, takže to beru jako úspěch- hihi. K obědu jsem měla salátek a pak jsem se bavila s Malin a Abs(Milly první host ségrou). Okolo třetí jsme to rozpustili a když jsme přijeli domů, všechny jsme padly na Milly postel, kde jsme ležely přes sebe a na sobě a jen jsme skrolovaly na instagramech, protože jsme musely dobíjet baterky, páč jsme všechny byly na nule. Zase to ale taky bylo hezký, že dokážeme spolu dělat všechno. Okolo půl pátý nás zase Milly host mamka vzala do Tamworthu, kdy s náma jela Milla i Ruby, protože potřebovaly nakoupit věci na pečení chleba a já jsem v půl šestý byla doma. Jelikož jsem nedávala moje vlasy, tak jsem si je umyla, pak jsem se šla navečeřet no a potom jsem si šla po dlouhý době zapnout Netflix, kde jsem zamířila na Young Royals. Ten den jsem viděla edit na Instagramu a to mi připomnělo, že jsem vlastně zapomněla celou druhou řadu a třetí vyšla už dávno předtím a teď když se učím švédinu na Duolingu, lepší čas to vidět prostě nebyl. Dámy a pánové, já jsem si našla manžela, stejně tak, jako Malin si našla Robina Irwina, já si našla Edvina Riding. Ten týpek je to. A je mu 22, jen 4 roky mezi náma 😏😂 Okolo desátý jsem to zabalila do postele a aspoň jsem měla někoho, na koho myslet před spaním. (Ps: svatba byla úžasná, za pár týdnů se k sobě budeme stěhovat.😉)

I když tento týden na začátku vypadal pohodově, víkend to otočil a nakonec jsem si to zase krásně užila, doufám, že moji čtenáři také. Alles Gute zum Geburtstag, Milla. Ich liebe dich, meine beste Freundin aus Deutschland!!!

Kdyby mě někdo chtěl stalkovat víc, instagram zde: https://www.instagram.com/fiseerova

Xoxo, your favourite Aussie girl 💋