Třicátý druhý týden v Sydney

Krásný dobrý den Zlatíčka. Jak už z názvu můžete poznat, tento týden byl zase výjimečný, ale moc užitý. Zatím nejlepší Sydney, zase plný úžasných věcí a zážitků, opravdu jsem za tohle vděčná, byla to zábava.

Pondělí se nic moc ve škole nedělo až na to, že xxxxsxx. Po škole jsem ještě teda ale potřebovala do drogerky, kde jsem si koupila dupe na Sol'de Janeiro od MCo Beauty a jsem přesvědčená, že mi tenhle parfém bude někdy vonět snad ještě víc než samotný Sol de'Janeiro. A taky jsem potřebovala roztok na čočky, protože mi dvě noci nazpátek došel a to úplně nepočká, páč potřebuju vidět každý den, celý den. Po večeři jsem myslela, že se konečně podívám na Shreka 3, kterýho jsem ještě neviděla, ale nakonec to skončilo tak, že jsem si volala asi hoďku s Konají, což je výměnej student z Hawaie. Jsme kecali o tý nadcházející konferenci a to bylo celý..

V úterý jsem měla zase jednu volnou hodinu ve škole s Malin, takže jsme to zase vzaly do Humble. Když jsme tam dorazili, tak jsme narazily na Esther s Alli, takže jsme pak šly s nima nazpátek. Nevím, jak to Malin napadlo, ale udělala ze sebe těhotnou ženskou s tím, že si dala ten Calrossy klobouček pod košily a fakt to vypadalo jako kdyby byla třeba v pátým měsíci. Bylo to velmi vtipné,musím uznat. Doma jsem pak procvičovala mojí prezentaci na Rotary. Už mojí třetí (druhou) a fakt jsem si teď na tom dala záležet, jak po přípravový stránce, tak i po tý aesthetický, ale taky aby to bylo stručný, ale výstižný. Tohle mě asi po hodině přestalo bavit, protože jsem se nechtěla poslouchat a byla jsem nějaká vypovídaná z toho celýho dne. Jsem si dala večeři, udělala skincare a pak mi zavolala Nikolka, konečně, takže jsme si asi dvě hodiny volaly. Ona totiž byla nemocná, takže jsem musela využít situace, protože co jsme to počítaly, tak naše další nějaký setkání bude o prázdninách v Chebu 😂 Ruth mi ještě v půlce volání přišla říct, že tam jsou lívanečky jako dezert, takže jsem se posilnila a pak jsem šla zase drbat s Nikoušem.

Středa jako den D. Ta prezentace šla úplně nádherně. Já jsem nebyla vynervená, ale myslela jsem si, že předtím budou trošku nějaký prdíky, ale nakonec vůbec. Já jsem si tam stoupla před ten mikrofon, spustila jsem a jela jsem až do konce. Byla jsem s tím opravdu spokojená a potlesk byl taky super. Co mě překvapilo bylo to, že nikdo za mnou nechodil po tý prezentaci a že nedávali pochvalu. Vím, že to zní divně, ale po tý druhý prezentaci za mnou dost lidí chodilo a říkalo- jo super. Dobrá práce. Moc se ti to povedlo. A já nevím proč, ale prostě jsem si myslela, že to bude stejně. Na druhou stranu, já už jsem zase na ty lidi zvyklá a fakt jsem tam šla se sebevědomím a ostatní si mohli myslet, že už žádný slova podpory nepotřebuju. Že jsem v pohodě. No ale každopádně v Humble jsem Peterovi říkala, co všechno chci vidět, až budu cestovat po škole, takže to bylo zajímavý. Já si pak dala dvě hoďky oraz a pak mě Steve hodil do školy má zemák. To bylo fajn a pak jsme se s Malin rozhodly se jít projít a málem jsme nestihly kostelu chappel. Je to prostě jak bohoslužba 🙄 jsem v tu chvíli sloužila možná tak mě, že jsem si dala najíst. Jako musím říct, že to je dobrý na myšlenky. Já kdybych měla vést deníček všeho na co myslím v týhle půl hodince, to by bylo panečku. Po škole jsem přijela domů a hned jsem si šla vyzkoušet nový účes s látkovou čelenkou, protože jsem se teď asi zamilovala. Ještě jsem pak Marině musela poslat nějakou mojí fotku, tak jsem zase hledala nějakou Rotary schválenou, to bylo něco.... Nevím, tohle mě opravdu nebaví 🤦🏼‍♀️ Večer jsem to nechala u Netflixu a vybírání novýho henna designu.

Čtvrtek se táhnul ve škole. Nebylo to úplně vončo, asi taky protože Hannah tam byla hned od rána, páč ona mě prostě ani nepozdraví a jako sorry,a od tohle opravdu nemám za potřebí. Čtvrtou hodinu jsem měla už první assesment tohohle roku a byl to dramaťák a předváděli jsme ve dvojících scénky z her, který jsme probírali (Ten Lieutenant of Inishmore, The Shape of things). Z toho jsem taky neměla úplně nejlepší náladu, ale nešlo to změnit a Fletcher (učitel- mu říkáme jeho příjmením. Nebo Fletch a nebo Fleggels) měl aspoň dobrou náladu. Já jsem taky stihla dokončit esej, která byla v druhý půlce toho assesmentu a měla mít 1800-2000 slov a to jsem říkala, že vůbec, takže jsem napsala asi 1300 a odevzdala jsem to. On potom i Fleggels říkal, že to je moc a že to nemusí být tak dlouhý. Což teda já nevím, je pravda, že když to děláte po australsku, tak všechno velký, prostorný, objemný... je taky pravda, že když neumíte žvanit, tak se na ty jejich limity slov nedostanete. Já ale žvanit umím, jak jsem zjistila tady, no a asi kdybych neměla jinou možnost, tak tu esej fakt na ten prvotní limit slov napíšu. Každopádně, po škole jsem porušila pravidla a odjela se Skye (studenti nesmí vozit ostatní studenty), nikdo nás neviděl a nikoho to neotravuje. Jely jsme do Talking threads (opshopp) a pak ještě různě do Kmartu a drogerky a když jsme jely do Utopie pór hennu, tak jsem ještě viděla Steva, tak jsem mu volala a mávala z auta. No a pak jsem se modlila, aby byl doma dřív než já, protože jsem sebou neměla klíče. Naštěstí byl první, takže jsem se domů dostala úplně v pořádku. Pak jsem si zkusila x outfittů, protože jsem vůbec nevěděla co si sebou vzít na ten víkend, ale nakonec jsem to s pomocí Pinterestu vymyslela a rovnou jsem si zabalila na celý víkend. Jako, buďme upřímní, moc toho nebylo+ na kosmetiku jsem stejně musela počkat do pátku. Večer jsem si na sebe plácla novou masku, tak uvidíme, jak bude fungovat a pak jsem šla spinkat. Teda až po Cruel Intentions, seriál z 2024, což jsem i dokoukala, protože mi zbývaly poslední tři díly. Úžasnej seriál, potřebuju další řadu.

Konečně pátek!!! I když jsem do školy nešla, vstala jsem jako bych normálně vstávala, dozabalila si no a okolo půl devátý jsme i s Maxem vyrazili. Vyzvedli jsme si snídani v Mekáči, vyzvedli Calluma, takže jsme v zádu auta seděli já, pes a Callum. Ještě, že to bylo jen na půl hoďky, protože šest bych to nedala. Jakmile jsme dojeli do Currabubula-y, řekli jsme pápá Maxovi a Callumovi a vyrazili jsme na cestu. Jako není asi nic lepšího než mít celej zadek auta pro sebe. Já jsem se tam natáhla jak špageta a dala jsem takovýho spinkse. Jako fakt lepší to být nemohlo. Pak jsem teda jen poslouchala písničky a dívala se z okna, páč se mi nechtělo dělat nic jinýho. Okolo druhé hodiny odpolední jsme dojeli na místo určení číslo jedna. Místo určení číslo jedna byla česká restaurace!! V Sydney!!! On mi to Steve prozradil už o den dřív, ale i tak. To prostě vypadalo jak naše hospody. Oni tam měli český pivečko. Měli tam českou výzdobu, no úplně nádherný. A ještě, že jsme tam zastavili hned, protože večer tam měl majitel oslavu narozenin svý dcery, takže mělo být zavřeno. Když jsme tam přišli, já jsem se skoro hned zeptala toho majitele odkud je a on mi teda řekl Slovensko, ale to bylo v pořádku. Bylo vtipný, že jsem na něj australským přístupem spustila česky, ale on to vzal v pořádku, takže jsem nám objednala a když přišlo na mě, tak se mě zeptal: ,,Tobě plzničku, že jo?" A já jsem mu odpověděla: ,, no ještě ne mě ještě nebylo 18".😭 (Někdy prostě nepřemýšlím no) Takže jsem si objednala Erdingera, nealko a byla jsem spokojená. K obídku Ruth měla Halušky, Steve Knedlo Vepřo Zelo no a já jsem rozhodování měla jednoduché, protože jakmile je na menu Kachna, tak kachním. Na to, že to bylo v český restauraci v Sydney to byla kachna vynikající, halušky a k.v.z. taky, takže obrovskej úspěch a je to prostě moje domácí kuchyně, takže já jsem si nemohla stěžovat vůbec. Pak jsem zjistila, že to byla stejná restaurace, kde měla Kačenka 18. narozeniny a že taťka měl v ten den svátek, protože ten majitel se taky jmenoval Tomáš - cheers guys!😂 Každopádně tímto shout out to Tommy's Beer Café, páč mě to jídlo rozhodně nabilo na ty další čtyři měsíce bez českých jídel. Můžu je ukuchtit, ale to nebude ono. Ale už jsem dědu zaúkolovala, že první bašta až se vrátím bude kachnička. S plnýma bříškama jsme pak nasedli do auta a jeli na místo určení číslo dvě. I jen z toho auta jsem viděla dost jinýho Sydney, hlavně starší budovy a jedny z bohatějších čtvrtí. Po půl hodině jsme zaparkovali na místě určení číslo dvě a tím byla Bondi Beach!! Na místě, kde mamka strávila svých deset měsíců, jsem tam byla teď já. Bylo vtipný, že to byl přesný opak mých očekávání. Já jsem si myslela, jak daleko budem parkovat a jak budeme muset docházet. Jak tam bude hlava na hlavě. Jak ta pláž bude velká a prostorná. No... Zaparkovali jsme skoro u pláže a prošli jsme se po chodníčku do písku. Jako ta pláž byla plná lidí, ale s porovnáním s Itálií neměla lidí žádný. A ta pláž sama o sobě je takový malá a útulná a přesně vyhrazená jen pro ty australany se surfem. Krásně nám taky svítilo sluníčko, takže hned jak jsme našli místo jsem se svlíkla do plavek a už jsem se cachtala ve vodě. Z čeho jsem teda měla trošku strach byly zase blue bottles, což je druh medúzy- jsou malý, průhledný a mě tvarem připomínají asijské knedlíčky, akorát, že ve švu jsou spojeny modrým jedovatým proužkem, který tvoří i ocas, který muže být asi až čtyři metry dlouhý.- no a když se jí ve vodě dotknete, tak se vám tím chapadýlkem omotá okolo nohy/ruky no a samozřejmě, že to brutálně bolí a musíte s tím asi i do nemocnice na nějaký protijedy, ale to si nejsem jistá. Já bych se normálně nebála, ale když jsem viděla dost jich vyplavených a tím pádem se musela dívat kam šlapu. Dobrá zpráva je, že mě nic ve vodě nežahlo, surfař nesrazil a proud neodtáhl😂 a žádný žralok taky nebyl. Měla jsem velký nutkání se někoho jen tak zeptat, jestli mi nepůjčí prkno, protože ty vlny by byly úžasný, ale nějak se mi úplně nechtělo, když jsem tam byla pod dohledem Ruth&Steva..(jinak bych to udělala bez pochyby, příležitosti byly) Pak jsme udělali ještě pár foteček a já udělala jedno video a bylo to jak stojím v písku, kde recituju Anakinovo monolog ze Star Wars, Clone Wars, protože pro někoho, kdo má rád Star Wars je ten monolog ikonický a když byla ta příležitost, tak proč ne. Po tomhle jsem se úplně rozloučila s Bondi beach. Na cestě na ubytko jsme naneštěstí píchli gumu před Harbour Bridgem, takže jsme pak musela čekat na odtahovku, já s Ruth jsme jely uberem, Steve tam počkal na týpka z tý odtahovky, takže jsme si dali takový dobrodružství na konec dne. V osm jsme se dostaly na ubytko, který za ty peníze bylo dost smutný, ale jak se pak v průběhu víkendu ukázalo, byli jsme tam opravdu jen na přespání. Já jsem přežila blbý světla i vietnamskou kuchyní voňavý prostěradla a usla jsem jak špalek hned jak jsem si lehla do postele.

Sobotní ráno bylo krásné. Já jsem zase byla v Sydney a život byl super. Hezký jsem se namalovala, oblíkla a s Ruth jsme šly pěšky do autoopravny, kterou jsme měli pár set metrů od ubytka. Steve tam vyrazil dřív a už na nás čekal v kavárně hned vedle, takže jsme si tam dali snídani a počkali jsme na gumy než se vymění. To zabralo asi hoďku, takže nám to krásně vyšlo s tou snídaní a pak už jsme se přemístili k řece, k zastávce Parramatta, odkud jsme trajektem vyjížděli. Když jsme tam přišli, tak jsme měli asi dvacet minut a dali jsme se tam do řeči s jednou slečnou, která taky čekala na trajekt a ukázalo se, že jednou taky byla výměnná studentka. Byla z Ameriky, z Bostonu a byla na výměně ve Španělsku a hrozně hezký jsem si s ní popovídala. Na její kompliment, že mám australskej akcent nikdy nezapomenu, protože to bylo poprvý, co mi to někdo řekl a v ten moment to bylo hrozně moc hezký. Tohle povídání nás na těch dvacet minut hezký zabavilo a pak konečně trajekt!! Je to asi moje nejoblíbenější forma přepravy- jako auto super, ale trajekt ve městě je úplně něco jinýho. Trvalo nám to asi hodinu, kdy já jsem celou dobu stála, fotila, natáčela a měla jsem otevřenou pusu dokořán. Já jsem byla taak nadšená, jako v tu chvíli jsem opravdu moje emoce neovládala. A nevadilo mi to. Jeden z těch nejlepších pocitu byl, když už vidíte ty mrakodrapy a jak se k nim blížíte a teď se vám otevře pohled na to centrum jako takový a ještě taky Harbour Bridge s tou Operou😍 U Opery jsme vystupovali, protože jsem řekla, že v Sydney rozhodně zas musím vidět Operu. Bez toho by to prostě nešlo .😂 Já jsem úplně posedlá tímhle, to je tak nádherný. A i celý to okolí. Prostě nádhera a jak ještě jděte po těch schodech. Jakejkoli outfit a pořád se budu cítit jak Popelka. Právě když jsem po těch schodech šla, tak někdo ke mě běžel ze shora a já jsem říkala, kdo. to. je. a ona to byla Sofia. Ta samá, která tady strávila týden o prázdninách a je se mnou v distriktu. Jsem se rozběhla taky a moje první věta byla Co tady děláš?! A bylo opravdu vtipný, že jsme se potkali zrovna na tak ikonickým místě. Ona tam byla s její učitelkou ze školy kvůli nějaký plavací soutěži (Sof neplavala) a ta učitelka se prostě rozhodla, že jo, tak tě vezmu do Sydney. Mezitím co jsme se Sof fotily fotečky, Steve&Ruth a Helen(učitelka) si tam povídali. Ještě jsme samozřejmě udělaly pár foteček jiný skupince holek, kterým jsem to nabídla a ty pak vyfotily nás a všechny měly hrozně hezký outfity a byly moc milý. Když jsme se nafotily dostatečně, zase jsme se vrátily a ve fotkách jsme pokračovali, teď akorát ve skupinových, protože třeba nemám žádný fotky já, Ruth a Steve. Ostatní se tam potom zase zapovídali a mě se tam zalíbilo jedno místečko/ růžek, kterej byl přesně namířenej na Harbour, tak jsem si řekla, že si ještě udělám pár selfíček, když v tom se mě jedla jiná slečna zeptala, jestli nechci vyfotit, tak jsem jí dala můj foťáček a ty fotky?! Reálně ona tu spoušť zmáčkla třikrát a ty tři fotky jsou v top 10 za celou mojí dobu Austrálii. Naprosto úžasný. Přesně tenhle typ budu ukazovat mým dětem. Pak přišel čas loučení, ale nějak mě to netížilo, protože Sof uvidím za pár dní na Konferenci. Na cestě nazpátek jsme se stavili v jednom z turistických obchůdků, protože jsem si musela koupit pin že Sydney, jelikož jsem na to poprvý zapomněla, takže teď mám pin s operou a pak jeden aboriginskej. Steve&Ruth a já jsme se potom tramvají přemístili víc do centra, víc k Westfield shopping centre, Kam jsme se potom dostali a kde nás čekala další akcička. Oni mě totiž vzali na Westfield Tower/Sydney Tower aka nejvyšší budovu Sydney. Má to víc pater, rozhledna, restaurace a pak i nějaký obchoz úplně na vrcholku, my jsme měli koupenou vstupenku na tu rozhlednu, to ale vůbec nevadilo, protože ten výhled?! Jako, London Eye miluju a budu pořád milovat, ale tohle? Tohle bylo hodně lepší. Jako ten výhled byl úplně nádhernej a i za toho zataženýho počasí, který jsme měli. Sydney bylo nějakým způsobem krásně osvětlený sluníčkem a i když jsem neviděla Blue Mountains, tak Sydney jako takový jsem viděla moc pěkně. Na stropě byly napsaný místa, když se díváte určeným bodem a nejbližší byl Berlín, tak jsem mávala hned vedle směru do Berlína mé rodince.🫶🏼 Byli jsme tam docela dlouho, koleček okolo celý tý věže jsme udělali víc, Steve mě tam pak ještě vyfotil s křídly za mnou, takže jsem konečně měla fotečku s křídly za mnou, moje 2019 já bylo šťastný no a pak jsme zase sjeli výtahem do Westfield nákupáku. Dobře jsme to načasovali s časem na oběd a Ruth řekla, že by si dala sushi a já na sushi slyším, tak jsme vybírali asi ze tří asijských restaurací, kde by sushi mohli mít, jenže. Jenže Steve si všiml, že tam byla restaurace s názvem Grill'd. To je restaurace, která udělala kolaboraci s Oscarem Piastrem, což je jeden ze závodníků Formule 1 a je (ne)náhodou Aussie. A jako jedno z jídel, který tam nabízí je Oscar Piastri burger. Hned jak jsem si spojila Grill'd a Piastri a v hlavince se mi rozsvítilo, jsem dala košem sushi a šli jsme právě to téhle restaurace a já se Stevem jsme se ani nemuseli rozhodovat, co si objednáme. Ten burger byl krásný zvenku a ještě líp chutnal. Nejenže houska byla obarvená na černo a semínka na oranžovo( Piastri jezdí za McLaren, který má barvy černou a oranžovou), takže to hezký vypadalo, ale pak to maso, cibulka a fakt to byl dobrej burger, takže jestli někdo dostane příležitost, tak určitě doporučuju, protože to není jen reklama, ale opravdu dobrej oběd. Po obídku jsme to Westfieldem prošli znova na hlavní ulici, po který jsme ještě šli do MacPac, protože Steve potřeboval novou bundu do Evropy. Já jsem tam zas nemohla z Yetti flašek, protože tam měli větší výběr v barvách a velikostech. Když jsme odcházeli, tak jsem si koupila bubble tea na cestu a ještě jsme se stavili v obchodu jen s kancelářskými potřebami, protože já a Ruth jsme tento obchůdek nemohly vynechat. Bylo to hrozně aesthetický, ale drahý a pak to vedlo do knihkupectví, tak to jsem říkala, že neexistuje, protože jinak bych utratila všechny moje peňášky a Ruth jen odvětila- jo, utratila bys to celý, proto tam nepůjdeme. 😂 No a takto jsme nějak ukončili naše cestování v centru Sydney. Zase jsme nasedli na trajekt a já si vychutnávala poslední pohledy na Operu a Harbour Bridge předtím, než nám zmizely z dohledu. Já si znova začala prohrávat s myšlenkou se sem přestěhovat, protože si tady už opravdu dokážu žít a od mamky jsem dostala zelenou, tak uvidíme, jak se věci nakonec vyvrbí. Taky jsem na trajektu vlogýskovala v češtině, páč mě to hrozně baví někde, kde mi nikdo nemůže rozumět a taky jsem měla dost na srdci, takže výhra. Bylo okolo šestý, když jsme se vraceli a nechtělo se nám na hotel, tak Ruth našla nějakou italskou restauraci kousek od ubytka a ještě jsme to zakončili hezkou večeří v North Sydney s výhledem na mini jezírko, okolo kterýho byly restaurace, včetně té naší. Já jsem si dala krevetkovou pizzu, která v sobě měla chilli, jak jsem později zjistila a i když ho tam bylo poměrně dost, tak mi to tak nevadilo a jídlo bylo opravdu dobrý. Hlavně po dni chození. Skrz večeři jsme si všichni dobře povídali a probrali jsme hrozně moc různých témat a Steve s Ruth taky museli poslouchat jak se nechci vracet domů, jak se nechci vracet domů domů a jak se nechci stěhovat.😆 Po večeři jsme s ještě stavili v Coles, kde jsme koupili něco na cestu, včetně fairy cupcakes, který vypadají, jako kdyby měli křidýlka a to mě odpálilo, abych pak dostala zoomies, takže já jsem se nasmála dost- hihi. Okolo devátý jsme se vrátili na ubytko, všichni úplně vyřízený, ale šťastní, protože tenhle den byl opravdu úžasnej.

V neděli se mi nechtělo vstávat, protože to znamenalo odjezd, ale na druhou stranu se mi vstávat chtělo, protože to znamenalo, že ještě pojedeme do Blue Mountains, ve kterých jsem nebyla a tím pádem to nebylo vůbec od věci se tam podívat. V půl devátý jsme vyjeli, takže jsem naposledy zamávala Sydney, i když teda Sydney vede až skoro do Blue Mountains, páč od centra to je asi hodina a půl tam.. Je vtipný, že do B.M. vede jedna silnice a okolo ní máte malý vesničky a je to dost jak v Česku. Taky jsme se ještě zastavili pár minut před naší předoslední destinací a podívali se, kde žije Ariadne (australanka, která je u mojí rodinky) a moc jsme teda neviděli, páč její barák je trošku schovanej. Naší předposlední destinací byla Katoomba, vesnička ve které se nachází 3 Sisters (dřív 7). Je to jedno z mnoha populárních míst v B.M., asi to nejpopulárnější a ve zkratce se jedná o teď už jen tři skály, dříve bylo skál sedm a měly reprezentovat sestry, které někdo proměnil v kámen- něco podobného jako Svatošky u nás. Se opakuju, ale teď oprávněně, protože tenhle výhled byl taky úžasnej. Byla teda trošku zima, protože jsme byli v horách, ale bylo to přesně jak z nějaký pohlednice. Nádherný místo, nádhernej výhled. Lidí teda bylo dost, ale to je všude a pak tam byla jedna slečna, která měla moc hezký šaty, tak jsem jí to šla říct a nakonec jsem jí pomohla udělat pár fotek a pak jsme zjistili, že je z Německa a že v Tamworthu byla tak před týdnem, takže další dobrej pokec. Samozřejmě jsem nemohla nechat Suvenýr obchůdek bez mé donace a už jsem měla pin z Blue Mountains. Steve pak dodal, kolik by ten blazer stál se všemi těmi připínáčky a musím říct, že hodně a určitě to spočítám až se vrátím, protože mě to až moc zajímá. V horách jsme ještě neskončili a přesunuli jsme se do jejich střediska, kde byly tři různé atrakce. První byla lanovka, která přejížděla z jedné strany kopce na ten druhý a jako výhled jste měli právě Three Sisters( Prince Henry Cliff Walk). Druhá atrakce byla nejlepší, protože to byla malá železnice s jedním vláčkem a jelo se mezi dvěma skalami ( Scenic Railway). Tohle mám z Scenic World webu: 🇦🇺Discover the thrill of a 52° incline into the rainforest on the steepest passenger railway in the worl. To je překlad: 🇨🇿Objevte vzrušení z 52° klesaní do deštného pralesa na nejstrmější osobní železnici na světě. To bylo rychlý, hrozně strmý, že jsem se musela přidržovat sedačky, abych nepadala, ale bylo to hrozně hustý. Klobouk dolů tomu, kdo měl nápad tam dát znělku z Indiana Jones je, protože to k tomu adrenalinu ještě přidalo.. To podnebí v horách je opravdu jako deštný prales a je to nádherný. Je to jako český les, protože stromy, ale je to víc barevný, světlý a má to takovou víc pozitivní energii(obě varianty jsou ale super). A k poslední atrakci jsme se prošli právě tím pralesem, kde nám to zabralo asi 15 minut a pak jsme nastoupili do lanovky, která nás vytáhla zase do hlavní budovy Scenic World. Tohle by bylo krásný, kdyby nás bylo míň. Kabinka byla určená asi pro padesát lidí a tím, že jsem malý pišišvor a dostali jsme se tam jako jedni z posledních, tak jsem si tuhle moc neužila. Lanovka nás vytáhla nahoru a my mohli vyjet na cestu nazpátek. Ještě jsme se zastavili u jednoho starého hotelu, který musel být nádherný v '20 a '30 letech minulého století. Tam jsme dali takové občerstvení/ oběd, chvíli jsme tam poseděli a nasávali poslední doušky Blue Mountains. Asi dvě hodiny do cesty Steve naposledy zastavil u vyhlídky na nejširší kaňon na světě- Carpertee Valley, který je jen o 1 kilometr širší než Grand Canyon. Není sice až tak hluboký, ale další "nej" jsem si ze seznamu odškrtla a byl opravdu obří. Akorát viditelnost nebyla nejlepší, ale špatná taky ne😂 A posledních pět hodin bylo nejhorších pět hodin v mojí auto-cestovací historii vůbec. Nudila jsem se, nemohla jsem spát, nemohla jsem najít dobrý písničky, blog se mi nechtěl psát, jen jsem se chtěla vrátit do Sydney, ale to jaksi nešlo... Když jsme přijeli do Currabubula-y vyzvednout Maxe, tak už jsem věděla, že bude konec a už jsem nad tím tak nepřemýšlela. Domů jsme všichni přijeli unavený, bez energie, navečeřeli jsme se já jsem Stevovi&Ruth hrozně poděkovala, protože to byl nezapomenutelný víkend a pak jsem šla vybalit a zapadnout do postele, kde jsem procestovala, co se stalo.

Bylo to úžasný, nádherný, krásný, já nemám slov ani po měsíci, když tohle dopisuju. Takovýhle trip opravdu doporučuje 10/10 Elin.

Kdyby mě někdo chtěl stalkovat víc, instagram zde: https://www.instagram.com/fiseerova

Xoxo, your favourite Aussie girl 💋