Třicátý týden kempujeme

Krásný dobrý den, Zlatíčka. Další za mnou a tenhle byl plný nových zážitků a uvědomění, že kempování není vlastně vůbec špatný a že je taky dobrý si dát na chvíli detox od sociálních sítí.

V pondělí to ve škole nebylo nějak zajímavý, akorát se nám na The Hub (naše Bakaláři) změnily profilovky, který se fotily hned první týden po letních prázdninách. Normálně já tam úplnej glow-up. Já nevím, jak jsem to dokázala - možná protože to nebylo moje první rodeo a věděla jsem o tom dopředu a ne jak můj první den ve škole a fotky. Takže jsem s ní hrozně spokojená. Ještě teda musíme všichni počkat na id kartičky, ale ty snad brzo přijdou. Když jsem přijela domů, bylo ještě hezký počasí, takže jsem to vzala na zahradu, opalovat se a večer jsem si zase pustila Young Royals, protože obsese ještě nekončí.

Úterý byl klidnější den, protože místo hodiny Christian studies jsem měla volnou hodinu. Malin to měla stejně, takže jsme si udělaly procházku do Humble no a když jsme se vrátily, tak jsme měly záchvat smíchu v knihovně, kde má být tichu, ale nešlo to udržet. A za druhý jsme tam omylem ulomily naše dřevěný lžičky, když jsme se propracovávaly brownie, kterou jsme měly na půl. Po škole jsem jela domů a nic zajímavýho už se nedělo...

Ve středu jsem se zase mohla ráno obléknout, jak jsem chtěla. Sice za cenu Rotary, ale už jsem naučená. Meeting byl v pohodě, nic novýho, nic úplně zajímavýho. V Humble to samý no a když jsme se Stevem přijeli domů, tak dole před pokojem byla na zácloně kudlanka. Taková roztomilá zelená. Pak teda v jednu chvíli začala lítat, tak jsem říkala, že to ne holka no a díky tomu, že jsem měla v pokoji misku z minulého večera, tak jsem jí chytila, otevřela dveře a vypustila na zahradu. V průběhu dne jsem taky pracovala na mým tričku na čtvrtek a díky bohu, že jsem to dokončila, protože nevím, co bych jinak dělala. Jsem si zase totiž vymyslela něco jinýho. Ale na druhou stranu to tričko vypadá krásně a bude to hezká vzpomínka. Večer jsme na večeři měli ještě Sylvie, tak to bylo takový meh, takovej momentu nenadchne, neurazí.

Čtvrtek byl úplně úžasnej a jeden z nejlepších dní na Calrossy. Měli jsme totiž Swimming Carnival, což je v Austrálii prostě pojem. Jedná se o to, že celý den jsme u bazénu a konají se závody. Nezáleží na tom, jak dobře umíte plavat, jestli umíte šipku, nebo motýlka, hlavní je se zúčastnit. Důvod za tím, proč se to pořádá, je takový, že pokud jste dobří, můžete se postupně probojovat až na vrchol, což je australský olympijský plavecký tým. Je to malý procento lidí, ale není to nemožný. Pro ostatní je to den, kdy si jednotlivá kolej fandí navzájem, Year 12 má připravený taneček a je to spíš jako zábavná akce, která nás má sblížit týmově.

Já jsem den začala kafíčkem v Hissy Fits s holkama a pak jsme se pomalu přesunuly do venkovního bazénu, kde se konal holčičí Swimming Carnival (ano, jelikož Calrossy, tak jsme měli dva Swimming Carnivaly, jeden pro holky, druhý pro kluky). Když jsme tam přišly už se to tam hemžilo různě barevnými outfitty sladěnými s našemi kolejemi, které byly( a pořád jsou) následující: Nicholls (❤️🖤), Hamlin (🤍🖤), Cuthbert (💛💚), Sheean (🤍💙). Já jsem v té nejlepší a to je Sheean samozřejmě. Naše outfitty jsme měly všechny sladěné do Bondi Rescue, takže já jsem měla bílý kraťasy a světle modrý polo tričko s Bondi Rescue Lifeguard vyšitý na něm. Okolo devátý to celý vypuklo závody, kterých jsem se taky účastnila. Sice jsem nic nevyhrála, ale bylo dobrý být zase ve vodě a hlavně ta atmosféra. To bych přála všem studentům, protože to, jak se všechny dokážeme podporovat je úžasný. Nikdo neměl blbý keci, všechny jsme byly v tom momentu a pořád jsme se jen smály nebo se překřikovaly s kolejovými básničkami (měli jsme dohromady 4). Když přišel čas oběda přišlo i naše vystoupení, vystoupení Year 12s. Ten, kdo měl nejlepší vystoupení získal body pro svou kolej, ale taky se body získávaly podle toho, jak moc nižší ročníky fandily. Sheean se o to nádherně postaral, samozřejmě poslední nakonec a nejlepší skandování, takže to šlo přesně podle plánu. Po tom jsme měly opravdový oběd, který jsem nahradila Zooper Dooper-em, páč jsem neměla chuť k jídlu a věděla jsem, že by to nedopadlo dobře. Po obídku jsme ještě pokračovaly v závodech ve štafetách a jako poslední na programu byla štafeta učitelská, která taky dopadla dobře. Učitelé to zakončili vyhlášením výsledků kolejí, kdy Sheean vyhrál!!(Což mi přijde hezký je, že jsem měla tu možnost si to jednou zazit a ještě jsme vyhrály.) a potom naším skupinovým naskákáním do bazénu. Fotografka nás tam fotila, já se připojila k Saffy a Kaitlyn, protože mi moje skupinka holek odešla (někdy jsou opravdu tyhle slečny smutný), ale i tak to bylo úžasný, protože vím, že mám i jiný lidi, na který se spolehnout. No a Skye mě potom hodila domů, kde jsem totálně odpadla. Ještě jsem si teda pak musela zabalit na víkend, ale to jsem tak trošku odložila noo.

A v pátek hezky pěkně do osmi. To byl spinks panečku. Já jsem se nasnídala a šla jsem si zabalit, protože už jsem to nemohla nechat na někdy jindy, ale trvalo mi to hodně dlouho a tím pádem jsem se aspoň probudila. Okolo jedenáctý jsem měla zabaleno a vlastně jsme rovnou vyrazili na cestu. Nebyl by to roadtrip bez mekáče, takže jsme se ješte před cestou zastavili v maccusu a po tom, kdy jsme si ten oběd vyzvedli, cesta mohla začít, jupí. Jak už je prozrazeno v názvu, jeli jsme kempovat, přesněji k Barrington steps, což je hned u vody, nevím u jaký řeky, ale když jsme tam přijeli, tak to byl úžasnej pohled. Takže okolo tří odpoledne jsme dorazili na místo a mě začal víkend bez signálu a sociálních sítí a s lidma, kteří jsou křesťani-kristadelfiani...(Na to jsem se připravovala celý týden, tady se teprve ukázal můj ateismus, hihi). Ruth mě žene brala od stanu ke stanu a představovala mě všem. Na začátku to bylo fajn, ale postupně už jsem si jen říkala, ať to skončí, páč to bylo náročný. Silvie nás tam pak přišla pozdravit, tak jsem se rovnou nastěhovala k ní do stanu, převlékla se do plavek a šly jsme na řeku. Nikdo mě asi úplně nemohl připravit na sjíždění řeky na matračkách. Jako jedna věc je sjíždění řeky a peřejí na lodi(kajacích, nebo jak se tomu říká?), ale na nafukovacích matracích? Vůbec. Steve mi ještě koupil takový kruh, který by byl super tak k bazénu na zahradě, ale rozhodně ne do řeky 😂 na druhou stranu to byla sranda a se Silvi jsme našly takovej pevnej talíř, takže jsem se cítila aspoň trošku bezpečně. Když se začalo schylovat k večeru, jsme rozpustili naší partičku, šli jsme se všichni najíst a převléct a pak jsme se zase spojili po véče u ohně. Se Silvie jsme byly v partičce o pár let mladších dětí a trochu jsem nedávala to, jak ostatní holky šílely, když jsme šli po cestičce k vodě a okolo byla mokrá tráva. To jsem si říkala, že to není asi úplně nejlepší příklad Australana, ale co už. Okolo jedenáctý jsme to zabalili, já si zvládla udělat skincare bez zrcadla a pak jsme šly se Silvie na kutě.

Sobotní ráno nebylo špatný, docela dobře jsem vyspala a pak i napapkala. A celý dopoledne jsme nedělali nic jinýho než, že jsme sjížděli tu řeku pořád a pořád dokola. V jeden moment jsme ještě šli dál, takovým pralesem až, a sjeli jsme toho víc. Po obědě jsem měla tak dvě hodinky pro sebe, protože všichni ostatní měli "kostel", takže jsem si četla a opalovala se u toho. Když jim to skončilo, konal se takový závod z jednoho bodu řeky až do konce kempu a bylo nás tam okolo 40 lidí a já se Silvie byly asi sedmý v pořadí, takže to se docela povedlo a večer jsme před večeří hráli volejbal a po večeři jsme se šli se Silvie projít k řece a zaplavaly jsme si ve tmě a pak udělaly pár hezkých foteček. Já jsem pak šla ještě na konec kempu, protože tam nebyla vůbec světla a tím pádem se mi naskytla krásná podívaná na noční oblohu a na takovou, kterou jsem ještě nikdy neviděla. To bylo úžasný. V noci jsme seděli u ohně se staršími (20+) a to nebylo moc zajímavé, ale aspoň jsem vrhala pohledy nad sebe a sledovala tu nádheru nademnou. A stejně jako v sobotu jsem šla spát okolo jedenáctý.

Neděle byla v celku stejná, až na to, že po tom, co jsem se ráno vykoupala, tak jsme šly složit stan, já si zabalila a pak už to jen spočívalo v povalování se na dekách u řeky a když jsem se vracela k obytňáku Steva&Ruth, tak jsem viděla krásnou ještěrku. Vůbec nevím, co to bylo ale i když to mělo přes metr na dýlku, tak stejně bych si to vzala sebou domů. Byl roztomilej ještěr. Po cestě nazpátek jsme se stavili na oběd úplně v mini městečku, takže to spíš bylo jen takový občerstvení na cestu, ale I to přišlo k chuti. Max mi celou dobu ležel u nohou a já se nemohla vynadívat na tu krajinu. Já úplně ty výhledy v Austrálii miluju. To je tak stejný, ale jiný zároveň. Večer jsem si jen vybalila a zase jsem se postupně dostávala do reality. Na jednu stranu se mi chtělo, na druhou bych tam ještě pár dní zůstala, možná s jinýma lidma, ale zůstala.

Kdyby mě někdo chtěl stalkovat víc, instagram zde: https://www.instagram.com/fiseerova

Xoxo, your favourite Aussie girl 💋