Dvacátý sedmý týden jako poslední týden letních prázdnin

2 days ago7 min read

Krásný dobrý den, Zlatíčka. Minulý týden byl dedikovaný fesťáku, tím pádem plný dům, nové zážitky, plno smíchu a radosti. Tento týden byl ve znamení self love i self-care, válení se v posteli a čerpání energie, která byla vyčerpaná týden minulý.

V pondělí jsme si zase přivstaly, protože jsme odváželi Sofiu na nádraží, kde jsme si naposledy poplakaly. I přesto, že jela busem, stejně jsem za ní běžela až kam to jenom šlo a opravdu se mi bude stýskat. Díky tomu, že Sof s námi byla celý týden, měla jsem možnost poznat jinou stranu jí a moc jsem si jí oblíbila. Když jsme se vrátili domů, s Malin jsme padly do moodu typického teenagera. Pižamo, jídlo a televize, kde jsme se dívaly na The Rookie, jak jinak. Okolo poledne mě vyzvedla Skye a jely jsme k Ariel, kde jsme měly takové malé get together s mojí holčičí grupou. Bylo zajímavé slyšet holky- hlavně Hannahu- říkat, že končí se školním dramatem a jak jim jsou vlastně všichni spolužáci ukradení, že už je po konci tohohle roku neuvidí, takže se ani nemusí s nikým jiným bavit a pak tam sypaly jeden den za druhým. Ne jejich, ty ze školy. Takový krásný oxymorónový nešvar se nám tu rozmohl. Ani nekomentuju Hannahy obhajování Trumpa, páč by to bylo zbytečný. Jsme tam na sebe se Skye házely pohledy celou dobu.. Skye mě hodila okolo třetí domů, kde jsem se plácla do postele s knížkou a Malin a byla ráda, že jsem ráda. Večer jsem ještě šla s Maxem znovu na kopec, kde jsem to možná trochu přepískla s tempem a vypnula sebe i Maxe. Večer jsme s Malin daly Alvin a Chipmunkové a pak jsme šly na kutě.

Úterní ráno bylo zase brzký, protože jsem si od šesti volala s Amálkou, kde jsme probraly všechno, od jejích maturáků až po moje příbuzenský drama, který, světe div se, ještě pořád probíhá, i když jsem na druhým konci zeměkoule. Bohužel, někteří lidé se prostě nemění. Po snídani jsem chtěla pracovat na blogu a třídit fotky. Realita byla jiná a můj spánkový deficit se mi pomstil tím, že jsem si dala dopoledního šlofíka venku na terase. A Malin to pečlivě zdokumentovala- hihi. Probudila jsem se do voňavé kuchyně, kde Malin byla na půl cesty k pečení skořicových šneků a neproběhlo to bez zmínky mého spánečku, protože takhle někde usnout se mi stalo poprvý. Po zbytek dne se nic moc nedělo a večer jsme šly odnést pár šneků na ochutnání Audrey, která bydlí tři minutky od mýho baráku. Tý moc chutnaly a ještě jsme se tam na pár minutek zastavily a povídaly si. Když jsme odcházely, tak byla tma, jen na obzoru šlo světlo z přicházející bouřky, která ale byla zatím daleko, takže jsme se ničeho nebály. Už jsme skoro byly doma, když Malin namířila světlo před nás a obě dvě jsme se zarazily stejně tak, jako třetí člen této párty, klokan. Jen tak jsme se na sebe dívali a nejdřív jsem si říkala, že jé klokan. Pak jsme se začaly přibližovat a on se nehnul, tak jsem si říkala, co mu je. Když už jsme byly skoro u něho já jsem se začala bát, aby na nás třeba nezaútočil, protože nevím, jak teritoriální klokani jsou a my šly přesně do toho místa kde stál. Nakonec teda ophopkal a byl sám, což bylo divné, protože na kopci za barákem je celá rodinka.... Doma jsme neměly moc času, protože jsme musely jít brzo spát.

Jak už všichni víme, ani tuto středu jsme se nikdo nevyhl brzkýmu vstávání, ale tentokrát jsme měli Rotary meeting na farmě jednoho rotariána, který nám přiblížil pěstování různých druhů trávy. Nebylo to tak špatný, já jsem ve svým proslovu poděkovala Malin za celý měsíc, co se mnou byla, pobíhali tam psíci a taky jsem hodila řeč se slečnou, která byla v Austrálii s báglem a právě vypomáhala na té farmě. Byla z Yorku a fú... To byl přízvuk, například krásný "Luvly" místo "Lovly". Po meetingu jsme se přece jen jeli do Humble na kafíčko a pak domů. Mals si zabalila poslední věci a pak jsme se s ní všichni rozloučili, když si pro ní přijela Deb. Jí se asi nechtělo, protože si zapomněla velkou duffelbag, kterou jsme jí teda ještě se Stevem přivezly, když jsme jeli do města. No a vrátili jsme se do prázdného baráku. A už jsem zase byla sama. Prázdný pokoj, jen moje věci. Koupelna to samý. V kuchyni žádný pečený dobrůtky od holek, takže prázdná linka. Byl to hrozně divný pocit, jako by kousek mě zmizel, bylo to smutný. Počasí tomu taky nepomohlo, ani má bolest v krku, ale čajíkovala jsem a pořádně. Taky jsem si vychutnávala mňaminku, kterou si vždycky kupuju v Anglii, protože je to jediný místo kde jí mají. Teď už ne, jak jsem viděla u Sofii, takže jsem to musela mít - jmenuje se to Fibre One a jsou to takový sušenky a je to moje taková srdcovka. Malin nás opravdu nechtěla opustit, protože jsem ještě našla čtyři věci, který si zapomněla no a večer jsem nechápala, když jsem šla na záchod (oddělenej od koupelny). Já vešla a teď jsem upřela oči na levý roh, kde tentokrát nebyl pavouk, ale štírek. Třeba šesti centimetrový, jen tak v rohu. Já na něj čuměla a hned jsem vyběhla na horu s úsměvem (a nechápaním v jednom) na tváři a říkala jsem: já mám na záchodě štíra a Ruth se Stevem: coooože a já byla jakože jo, se běžte podívat. Rychle jsem vzala krabičku a prkýnko z kuchyně, mezitím tam dorazili moji pàrents a já pak teda převzala velení po chvilce jen zírání na zvířátko. Protože to se jim ještě nestalo, že by měli v baráku štíra. A mě to hrozně bavilo. Jako hned jak jsem ho přikryla krabičkou, tak útočil a bylo úžasný to vidět, protože se mi ještě nikdy nestalo, že bych viděla štíra, natož takhle. Po zdokumentování a prohlídnutí jsem mu udělala soukromý let to zahrady a šla poslat fotky Malin. Ta nechápala a já jsem jí řekla: tys mě fakt nechtěla opustit viď? Na což mi odpověděla smějícími se smajlíky. Ono totiž její znamení je Štír.😂 Do postýlky jsem ulehla s údivem, ale i radostí na tváři.

Čtvrtek bych popsala slovy: Chčije a chčije a chčije. Takže čajíčky na krček, seriály a úplný relax- konečně! A taky jsem se konečně pořádně vyspala krásně do devíti. Celý den jsem opravdu nic nedělala a vadilo mi to? Ne, protože jsem dobíjely baterky na pátek.

Hola hola škola i v pátek volá. Vysvětlete mi někdo, jaká škola začíná nový školní rok v pátek?! Každopádně, jsem v Year12!! A tím pádem jsem měla svůj první poslední první školní den. Musím říct, že jsem se těšila na kolektiv i na ty učitele a první poslední první den se povedl docela dobře. I když jsem půlku dne neměla rozvrh, nevím, jak budu vypadat na mojí ID fotce a Miss Boland byla pořád ledová jak ledová královna, tak to šlo jako po másle. Jo a taky jsme si zašly s Ariel do Humble o naší Free period, yay!

V sobotu jsem si zase nepospala, protože jsem šla do práce. A to bylo úplně úžasný, měli jsme jen jednu rušnou hodinku, ze začátku jsem tam nic nedělala a bylo to tak pohodový a jestli to takhle půjde dál, tak jen ať to jde. TCMF bylo opravdu šílenství. 😂 Měla jsem končit v půl dvanáctý, ale Byla mi řekla, jestli bych nezůstala až do půl jedný, takže místo tří hodin jsem si dala pět a nakonec jsem tam zůstala skoro až do zavíračky, která byla ve dvě. Tímto se mi teda pokazil plán skončit v práci, jít do drogerky, pak jít do Spotlight a koupit si nový háček (jediný, který jsem s sebou měla jsem ztratila někde doma a poslední co jsem s ním háčkovala byly vlasy Malin...) a pak jít procházkou domů, protože jsem byla úplně zdrcená a mým kolenům bylo zase 70. Ale. Směna super. Steve mě po ní vyzvedl a vzal mě do Spotlight, takže nový háček je. Večer předtím jsem se nabídla, že udělám dnešní večeři a z receptů, který mi mamča poslala jsem vybrala vajíčkovou pomazánku, protože jsme měli čerstvej chleba. Když jsem se ale dívala na ten recept, tak jsem zjistila, že jsme neměli pomazánkový sýr, takže jsme ještě se Stevem jeli do Coles a já tam spatřila moje dětství. Veselou Krávu. V Austrálii. A země výroby bylo Slovensko (skoro, ale počítám to.).🤯 Nebyla jsem si jistá, jestli to můžu použít, tak jsem ještě volala rodičům, kteří byli rozespaní, protože v Česku bylo ráno, ale dostala jsem schválení od maminky, takže dobrý. Přijeli jsme, já se pustila do kuchtění, což trvalo dýl než doma doma, ale večeře byla hotová. Měli jsme to s čerstvou pažitkou a rajčátkama taky za zahrádky a chutnalo to jak domov domov. Mňamina velká.

Na neděli jsem se moc těšila, protože jsem se zase viděla se Saffy, která to v pátek zapekla. Jely jsme do mekáče na Frozen Coke a pak do parku si popovídat a bylo to moc super. Před obědem mě odvezla "do kostela"- zase to bylo u jedné jiné rodiny z té jejich křesťanské skupinky. Já si to tam odseděla s tím, že jsem přemýšlela nad dárkem pro Millu, protože mě zrovna pozvala na její narozeninovou oslavu a byla jsem spokojená. Doma jsem dočetla Butcher& Blackbird, což byla jedna z mála knížek, kterou jsem začala číst a potřebovala jí dočíst, takže ti Kačenko moc děkuji. Pak jsem se konečně dokopala k dopsání týdnu před TCMF a napsání TCMF týdne. A to bylo taky šílený. Já jsem začala asi okolo šestý s přestávkou na jídlo, kdy jsem si dala chleba se sýrem a druhej chlebík byl s veselou krávou- hihi, sprchu a pokec se Stevem&Ruth, ale potom jsem šlapala jak hodinky až do jedný do rána. To jsem zas měla spánek nula.😂

I když jsem čekala, že tenhle týden bude nudný a nebude moc akce, tak jsem nakonec překvapila i sama sebe, kolik věcí jsem dělala. No bylo to hezké a teď zase šup do školního režimu.