Dvacátý šestý týden jako 53. Ročník Tamworth Country Music Festival-u

2 days ago15 min read

Krásný dobrý den, Zlatíčka... Aarrghghghhh! Je to tady! Konečně fesťák. Asi ne jaký by si dost lidí představovalo, ale přece jen nějaký byl. A byl úžasný, takže bez dalšího okecávání, týden 26!

S Kačenkou jsme v pondělí nezahálely a vstaly v šest. Ono to má dobrý význam, protože v neděli přiletěly Australanky do Čech a tím, že moje rodinka jednu hostí, musely jsme mít s Kačenkou ty nejžhavější novinky. Ty nebyly nejvíc pozitivní, ale byl to jen začátek a už to, že slečna je na druhý straně země, se počítá. Pak jsme to ještě povýšily na telefonát s Kačenky rodičema, kteří jsou ve stejné situaci a okolo osmý jsme šly vstávat. Já jsem nám ten den trochu už naplánovala dopředu, takže jsme si daly snídani a pak nás měl vyzvednout Peter, můj counsellor. Malin a Sofia se za tím probudily a i když jsem jim nabízela, že můžou jet s námi, tak se ani jedna z nich k tomu moc neměla, takže jsme jely samy. S Petrem jsme šli na kafe a okolo jedenáctý jsme měly spicha s dvojčaty z Quirindi, Tanyou a Shanayou s tím, že Tanya teď byla na výměně v Brazílii a byly jsme v kontaktu už pár měsíců nazpátek. A byla ve stejným distriktu jako Pavel. Potom jsme taky narazily na Steva, Malin a Sofii, který nevypadly nadšeně, ale nějak jsem si nad tím hlavu nelámala. My s holkama jsme si šly sednout k vodě, kde jsme jen krafaly o životě. Když nám začalo být až moc horko, rozhodly jsme se, že si koupíme drinky v Gloria Jeans a pak jsme to vzaly po peel street a poslouchaly všechny buskers(pouliční zpěváky), kterých tam bylo. Na tom festivalu jich bylo asi okolo 300. Takže každý tři metry jeden. Došly jsme na konec a zaujal nás tam jeden z těch zpěváků, který tam měl před sebou dva postarší páry, kteří tancovaly. Jsme se tam na chvíli zastavily a já jsem pak řekla: ,,holky? Nechcete jít tancovat?" Tak jsme šly tancovat. Na ulici, kde nás nikdo neznal, jen čtyři sedmnáctiletý holky, který si užívaly života. A to byl pocit. Asi mluvím za všechny, když řeknu, že to bylo obrovský vystoupení z naší komfortní zóny, ale ten výsledek byl úžasnej. Nevím, jak dlouho jsme tam tancovaly, ale bylo to tak dlouho na natočení našich tanečků, zachycení pozornosti ostatních posluchačů a nakonec jsme defakto "stole the whole show". Všechny jsme z toho opravdu byly unešené a když jsme si potom šly sednout do parku, holky nás prosily, abysme je s Kačenkou naučily nějaký tanečky, protože jsme tam tancovaly všechny možný ze společenských tanců, takže jsme pak skončily hodinou walzu a chachy, tím, že jsou to ty nejlehčí. Když jsme odcházely, viděly jsme nějaký dva týpky, jak se fotí u Tamworth nápisu, tak Kačenka se nabídla, že jim udělá společnou fotku a pak jsme tam s nima všechny daly small talk(takový to jestli jsme v Tamworthu poprvý a my že jsme výměný studentky, atd atd..) a jeden z nich nám pak dal vějířky, rozloučili jsme se a já na ně ještě zakřičela, že by se měli stavit v Hissy Fits, protože to je nejlepší kavárna ve městě. Ten jeden, či nám dával ty vějířky, tak ještě říkal, že už tam byl, ale že se staví. Celý jsme si to hrozně užily a když jsme pak já s Kačenkou na Steva než nás vyzvedne, tak jsem si naskenovala QR kód, který byl na tom vějířku a zjistila jsem, že jsme vlastně potkaly Country Music hvězdu. Tady je shout out to Dylan Wright. Najděte si ho, písničky nejsou špatný, každopádně Dylan vyhrál Aussie Idol 2024. To nejsmutnější je, že nemáme fotku, ale zase jsme to předtím nevěděly, takže tak.. Když nás okolo čtvrtý Steve vyzvedl, byl trochu grumpy, ale nic jsem si z toho nedělala. Domů jsme přijely do toho, že holky se s náma nebavily a po řeči se Stevem jsem pochopila proč. Na druhou stranu jsem to ale zase nechápala, protože jsem na tý druhý straně na tom byla nevinně. No prostě se to zvrtlo a z úžasnýho pocitu se stalo něco s čím jsem hodně bojovala vyrovnat, ale musela, protože tam nebyla jiná možnost. Na stranu třetí mě to zase v něčem hodně posunulo a i když na to hodně dlouho nezapomenu, aspoň to bylo něco z čeho jsem zase získala novou zkušenost. Po tomto psychickým vyčerpání jsem si šla na chvíli číst- novou knížku, kterou mi dala Kačenka- a pak jsem se šla připravit do práce, protože jsem měla mít první noční směnu a byla jsem z toho taková na vážkách, ale pořád jsem se těšila. Na sedmou jsem se tam dostavila a bylo to úplně jiný než jsem čekala. Celá kavárna byla zavřená pro veřejnost a Adam(manažer) mi vysvětlil, že tam vlastně budu jako hosteska. (Hissy Fits měly asi tři noci, kde, pokud jste si koupili back stage pass, jste měli meet&greet s různými country music hvězdami). Bylo to hodně komorní, 30-40 lidí, nikdo jiný a moje práce byla roznášení jednohubek. Já jsem za tři hodiny roznesla asi jen 4 tácy a jinak jsem tam doopravdy jen byla a poslouchala ty rozhovory. Takže já jsem prostě šla do práce a byla jsem tam na meet& greet se zpěváky Duncan Toombs, Tori Darke a Brad Butcher. To bylo tak nečekaný a i když to píšu týden po tom, co se to stalo, tak tomu pořád nemůžu uvěřit. Mě to začalo docházet až vlastně po tom, co se to stalo a fakt jako hustý. Za příležitost tu pracovat jsem tak vděčná(za celou australii taky, to ne že ne). To je prostě tolik nových zkušeností, jiný prostředí, překážky, benefity. No prostě úžasný. Domů jsem přijela zdrcená a skoro hned jsem usnula, ale fakt super.

V úterý jsme zase vstaly okolo osmý a tím, že Malin nechtěla s námi, tak jsme já, Kačenka a Sofia jely na Peel street, kde jsme se střetly se Suzannou, která je z Rakouska a z Kačenky distriktu. Zase jsme prošly celou peel street vyzkoušely nespočet klobouků a když jsme procházely kolem stánku s náramečkama, tak mě napadlo, co kdyby jsme měly já, Kačenka a Viki stejnej. Prostě náramek z Country music festivalu. Tak jsme šly s Kačí vybírat, jeden se nám tam zalíbil, ale nechtěly jsme se nechat unést hned na poprvý, takže jsme to zatím nechaly být. Pak jsem se poprvý stavila v Hissy Fits na kafíčko a Molly mi pochválila ten háčkovanej topík, což mě velmi potěšilo. Taky mě zajímalo, jestli tam zase bude ten busker z pondělka, tak jsme se tam šly podívat a zrovna si tam připravoval stage, tak jsem si tam s ním na deset minutek popovídala a dobrej chábr, takovej vyklidněnej (Foglarce by se líbil). Kačenka a Suzanne si tam ještě stihly koupit festivalový klobouček v toyota stánku, u kterýho jsem říkala, že uvidím, jestli si ho koupím. Okolo poledne jsme se rozloučily se Suzanne a Steve nás vzal na lookout, kde jsme se zase se Suzanne potkaly a taky jsme zjistili, že nám kape nějaká zelená tekutina z auta... Takže Steve vzal auto a jel s ním do servisu, nás si na starosti vzala host mamka Suzanne a jely jsme všechny do Marsupial parku, kde jsem si zase povídala s papouškama(jsem byla ve svým živlu) no a když jsme dokončovaly prohlídku parku, tak Steve volal, jestli tam ještě jsme a přijel tam s novým autem, který mu v tom servisu půjčily(zná toho, kdo to vlastní). Takže nakonec skoro všechno dobře dopadlo, rozloučily se se Suzannou a její host mamkou a dobře dojeli domů. Oběd byl alá toast, pak následovala siesta, to opravdu, jsme si s Kačí obě četly a Malin se Šířkou byly na mobilu a pak jsme šly kuchtit. Jelikož jsme se jako šéf kuchařky osvědčily s Kačenkou, nebyl jediný důvod proč zase něco nevymyslet. Moc jsme teda nepřemýšlely, páč jsme to zas hodily na bramboráčky. Převzaly jsme velení v kuchyni a už to jelo. Můj, Kačenky a internetový recept dohromady se povedl, já pak stála u bramboráků a Kačenka vyráběla štrúdl a lidi. Ty bramboráky byly zatím ty nejlepší za celou historii bramboráků v Austrálii. Sice teda trvalo věky než si všichni sedli ke stolu a pak jsem Malin chtěla něco říct na to, jak se tvářila, když jsme řekly, že se to má jíst rukama(ona si vzala ubrousek a jedla to z ubrousku). A teda asi si dala jeden a stačilo, tak jsem říkala ne moje vina🫡 už tam ani pak nebyla na ten štrúdl, ale tak nevadí. Štrúdlík byl výbornej a s Kačenkou jsme na sebe byly velmi pyšné. Já si pak dala relax s everything shower a pak jsem se šla dívat na Culpa Guys se Sofi, protože to ještě neviděla a to bylo hezké zakončení dne.

Střední brzký vstávání bylo pro všechny a holky to teda zvládly docela obstojně. Já jsem měla hvězdičky v očích, když jsem na rotary viděla pódium. Hned jak to někdo řekl, tak jsem vzala čáru a už jsem stála na pódiu a dělala, jako kdybych byla druhá Taylor😂 Po Rotary, kde guest speaker byla ženská, která nás všechny uspávala, jsme dali Humble a Malin se Stevem jeli dom a já, Kačenka a Sofia jsme šly op-shoppovat- do sekáčů. Musím říct, že pár věcí se mi tam líbilo, ale nic jsem si nakonec nevzala, za to ale Kačí sehnala asi dvě věci, takže úspěch na její straně. Když jsme se vracely na místo pick up, ještě jsme se přece jenom stavily v tom stánku s náramky a nakonec jsme koupily ty, který nám padly do oka na poprvý. A můj plán- dát ten náramek Viki až se uvidíme v Česku- Kačenka povýšila na to, co jí to poslat do Chile. A já to ještě posunula o trochu výš tím, že proč jí to neposlat s dopisy od nás obou jako narozeninový dáreček, tím, že má narozky v únoru. Pak jsme se vrátily domů a do půl čtvrtý jsme vlastně skoro nic nedělaly. To jsme potom jeli se Stevem zase na nádraží, kde jsme vyzvedli Leo(Francie) a Kirsten(Dánsko) a tím pádem jsme měli naplněnou kapacitu našeho baráku. Holky se skoro nerozkoukaly a rovnou jsme šly na koncert, který byl v jednom a tom samém parku. Malin s Kirsten byly s kamarády od Malin, takže jsme byly jen čtyři, ale ty dvě se k nám zas připojily, takže nás tam bylo dost. Někdo měl nápad se jít projít, takže já vzala Kačenku a Leo k vodě no a tím, že jsem si předtím sundala tenisky, tak jsem šla bosa(jako pravá aussie), to samý holky, takže jsme pak skončily s nožkama ve vodě se západem slunce nad námi. Vrátily jsme se ještě k více lidem, protože se k nám přidala Marina&Jordan s ostatními studenty, kteří byly u Mariny a to bylo fajn. Já tak měla šanci si popovídat s Koa-em(Hawaii)- s mojí ne tak blonďatou blonďatou bestie. Povedlo se nám pár pěkných foteček, když tam zrovna půlka holek nebyla, ale nevadí. Po skončení koncertu jsme zjistili, že máme stejnou cestu i s ostatními a já s Kačí jsme chtěly jít bosy a to mě Marina zarazila, kdy nám řekla, že rozhodně ne, ať si nasadíme boty a čekala, než to uděláme. Což podle mě bylo trošku moc, protože její odůvodnění moc nedávalo smysl, když jsme šly po nasvícený ulici a nebyla šance, že bysme si něco zarazily do nohy, ale tak co už. Domů nás dorazilo všech šest, takže úspěch a já využila času, kdy holky hrály deskovou, a šla se umýt. Pak se ke mě v pokoji přidaly Kačenka s Leo a daly jsme výbornej talk o životě, rodinách- vlastních i nevlastních, protože to leckdes skřípalo, ale taky i o klukách a holčičích problémech. Ostatní nějakým způsobem zjistily, že Kačenka hennuje, takže jí zahltily přáníčkama, takže jsme pak všechny skončily v mém pokoji a zase nám pusy jely o sto šest. Henna se dokončila až po jedný hodině ranní, s Kačí jsme zhasly světlo a vytuhly jsme hned.

Ve čtvrtek ráno zase brzo na nohou, protože jsem od devíti pracovala, ale tentokrát jela Kačenka se mnou. Ta si tam dala kafíčko a četla si, zatímco já jsem tam pobíhala, protože festival. Necítila jsem se úplně dobře, ale aspoň mě ta práce na chvilku odprostila od špatných myšlenek až do bodu, kdy mi Kačenka přišla říct, že odchází na vlak. Já byla v tu chvíli zaneprázdněná, takže jsem jí dala rychlý objetí a takhle mi zase odjela moje milovaná osůbka.(Pořád mě mrzí, že jsem neměla víc času na loučení) To byl takovej přelomovej moment, protože bych se tam složila na místě, kdybych si neřekla,, že musím být v práci profesionální, i přesto jsem tam asi hodinu bojovala s tím, abych se nerozbrečela a celou dobu jsem měla skleněná očka. Na konci směny jsem překvapila sama sebe, když jsem tu dřívější situaci pověděla Georgii a Molly, od který jsem potom dostala ještě rychlý objetí, což bylo roztomilý, protože tam se člověk opravdu nezastavil. No a doma jsem to nevydržela a trošku jsem si poplakala noo. Každopádně odpoledne bylo pohodový kdy potom Malin a Kirsten začaly vařit skandinávskou večeři, takže masový kuličky a kaše. Nebylo to špatný a všechno se to snědlo, takže bych to brala jako úspěch. Po večeři jsme všechny šly na procházku s Maxem, zase nahoru na kopec a potom jsme nějak magicky skončily všechny u mě v posteli a dívaly se na filmík. A Kačenku v mý posteli vystřídala Leonie.

V pátek jsem si dopoledne odpracovala mé tři hodinky za zvuku country hudby, protože jsme měli malé pódium před Hissy Fits, kde pořád někdo vystupoval. Každý vystoupení bylo jiný, ale osobitý a pěkný. A pak hádejte, kdo se tam objevil. Dylan!! Já jsem z jeho pohledu nevěděla, jestli si mě pamatuje nebo ne, takže nevím, ale já si ho rozhodně pamatovala. Podruhý jsem ho viděla, ale zase nemám fotku jo. Jako já nad tím přemýšlela, ale zase: on tam byl na snídani s rodinkou(jak jsem našla později) a já tam pracovala, takže jsem říkala, že to nebudu hrotit a já ho viděla a to mi stačí. 🍓🥛Asi dvakrát tam zazněla Taylor, tak jsem si pozpěvovala taky a potom jsem si taky našla mýho country music crushe, teda spíš dva- byli to dva bráchové (předpokládám) a ani jeden nebyl špatnej- hihi. Pak jsem přijela domů, kde jsme se Stevem zabookovali bowling na večer a hned se zas připravovala večeře, tentokrát mexická. Hmmm, to byly výborný tortilly. Jako opravdu ještě jsme Sof rozbrečeli, protože tím byla dojatá, bobík jeden. Jelikož Ruth s náma nejela, tak jsme musely jet na dvakrát, ale to mi dalo aspoň prostor se pobavit se Sof, protože jsme byly v první várce. Musím říct, že to byla dobrá řeč a zase jsem jí poznala trochu jinak a víc než kdybychom byly obklopené lidma. Když jsme čekaly před bowlingem na ostatní, já jsem se zas musela nějak zvýraznit a tentokrát to bylo v duchu pětiletého dítěte, kdy jsem se prostě na toho jednorožce musela vejít.😂 Ostatní se potom ukázali ještě i s Wakanou, o čemž mi nikdo neřekl, ale co bylo, bylo. Měli jsme zamluvený dvě dráhy, takže místa dost a Fišerová začala krásně se sedmi kuželkami. Ono to nebylo tak hrozný jak to na začátku vypadalo, bylo to o trošičku lepší - až do doby druhý sady, kdy jsem začala kuželkami třemi... Každopádně to skončilo Sof na 6. místě, Leo na 5., mnou a Wakanou na 4., Malin si vzala 3., 2. se umístila Kirsten, no a celou show stolenul Steve, který vyhrál na plný čáře. Celou dobu jsme tam tancovaly na písničky, který tam hrály a pak jsme jich pár přidaly, protože se tam může naskenovat QR kód a dát si tam písničku na přání. Domů jsme se vrátily zdrcený,,ale plný energie, takže jsme zase všechny skončily u mě v posteli s dalším filmíkem a se mnou odpadlou na Maliny rameni. To mi ještě hodně dlouho bude dávat sežrat- hihi.

Sobotu, aneb předposlední den festivalu, jsme začaly Music Parade, na kterou já se Sofi jely zase v první várce a stihly jsme vidět pár dobrých lidí, jako třebaaaa Duncan Toombs a nebo Dylan Wright.. a možná, že mě Dylan viděl taky, kdo ví, takže girl math je taková, že už jsme s Dylanem mates🤙🏼🤣 Ostatně jsem viděla i pár známých i rotariánů a bylo to prostě hezké. Dopoledne už nám nezbývalo moc času, takže jsme se rozdělily a Leo se mnou zůstala a počkala na mě, když jsem stála ve frontě na kloboučky, protože klobouček za 3 bucks jsem prostě mít musela. A já ho mám. A ne klobouček z Fija. Z Country Music Festival-u v Austrálii. (To teď možná budu taťkovi podstrkávat pod nos...) Sice je to teda L-ko, protože jinou velikost neměli, ale zase si ten obvod můžu stáhnout bandanou. A i přesto, že jsem si to takhle prodloužily, jsme to stihly na nádro úplně krásně se rozloučit se i s Kirsten a i s Koa-ou. Slzičky, smích v jednom a video k nezaplacení je, kdy nás Koa natáčel z rozjížděcího se vlaku, jak my čtyři (Leo, Sof, Malin a já) běžíme úplně do konce toho nádraží. A takhle nám odpadla Kirsten. Cestu domů jsme si obohatily tím, že jsme hledaly něco, co bylo nejbližší francouzský bagetě. To byl teprve oříšek. Něco podobnýho jsme našly v obchůdku na peel street, kde jsem se ještě snažila poslouchat koncert, který tam probíhal, protože mi ani ta country music nevadila. Proč jsme hledaly zrovna něco takového? Protože to Leonie potřebovala do své cibulové polívky, což je jídlo francouzské a sobotní večeře patřila jí. Moc jsem se popravdě na to na začátku netvářila, protože cibule, ale nakonec to předčilo moje očekávání, to bylo fakt dobrý a já měla polívku po šesti měsících. A jak jinak zakončit večeři než dezertem v podobě crème brulé. Mňaminka. Jelikož jsem holkám zas usínala u filmu, tak si to vzaly do vedlejšího pokoje se slovy: ne, ty ten spánek potřebuješ a nebudeš ho mít, když tu budeme. Což já nechtěla, aby odešly, ale na druhou stranu jsem za to byla celkem ráda.

Neděle, den, který jsem nechtěla, aby přišel, protože to znamenalo konec a loučení. Já jsem ráno jen probudila Leo a rozloučila se s ní objetím v posteli, protože pak jsem měla mojí poslední směnu v country music festivalu. To bylo šílený. Kam se opravdu hrabe Domeček, protože tohle bylo dvakrát tak horší než jiný dny předtím a snad čtyřikrát horší než když jsem měla rušnou hodinku v Domku. Tohle teprve bylo jak z jiný dimenze, takže jsem byla opravdu ráda, když jsem řekla, že tam můžu být jen do dvanácti, protože potom musím ,,do kostela" s rodinkou. Ruth mezitím odvezla Leo na nádraží a tím jsme přišli o dalšího člena posádky.(jako věc, kterou nepochopím, že proč Malin a Sofia nejely taky ne) a dopoledne se Steve vydal se Sof s Mals do Currabubula-y, protože tam se odehrával ten jejich "kostel"(on to není pravý kostel, ale je, je to složitý..) Ruth mě vyzvedla z práce, já si dala chvilku doma, protože Ruth ještě musela do práce no a potom jsme taky jeli za ostatními s tím, že nám na ve městě blblo auto, takže jsme to musely otočit a stavit se na benzínce, každopádně to se vyřešilo a my dorazily. Moc jsme tam nepobuly, asi jen hodinku a půl, ale já si stihla popovídat s maminkou jednoho kamaráda od Steva&Ruth, která byla z Německa, takže to bylo dobrý. Když jsme se vrátili, Malin se šla připravovat na narozeninovou oslavu Audrey na kterou jsem taky byla pozvaná, ale řekla jsem, že ne, protože jsme tu pořád měli Sofiu a nebylo by hezký jí tu nechávat samotnou a byl konec festivalu, takže jsem mě a Sof vymyslela jiný plán. Na sedmou nás Steve hodil do města. My dvě byly ve sladěných oufittech, já akorát s kloboučkem navíc, protože ten se mnou musel. Vybraly jsme si místečko na trávě a pak už jsme si do začátku koncertu krátily chvíli povídáním. Koncert měl název Best of Buskers, což byla soutěž těch pouličních zpěváků, pro které mohli všichni hlasovat v průběhu festivalu a ti, co vystupovali se umístili v Top ten. Bylo to hodně zajímavý, já i Sofia jsme měly skoro stejný názory na všechny vystupující, i když jsme si asi každá přála, aby vyhrál někdo jiný. Já jsem se jí v jeden moment zeptala, jaká je její oblíbená příchuť a ona mi řekla mango, tak jsem jí řekla, že jsem hned zpátky. Mě totiž napadlo nám koupit shaved ice, protože to bylo hrozně populární a chtěla jsem to vyzkoušet. Když jsem se vrátila s dvěma kelímky, tak bylo vidět jak dojatá byla a to mě ještě víc potěšilo, takže jsme tam seděly a papkaly za zvuku country.(Já jsem to pak psala máti i s fotečkou, i jak nadšená jsem z toho byla a ona mi jen odpověděla: A tobě ledová tříšť nic neříká?- Já si pamatuju, jak jsem se zarazila a měla jsem takový to uvědomění... Moje obhajoba? Už jsem dlouho neblondýnovala, tak jsem musela nějakej ten blonďatej moment mít 🤦🏼‍♀️🤣). Koncert ukončovali vystoupením dva kluci, kteří vyhráli tuto soutěž loni a to bylo něco jinýho. To jsem si ta sedla a poslouchala. Kytara i vokály a i text fakt super. Bohužel nám festival ohňostroje neukončovaly, protože byl moc silný vítr a hrozily by požáry (řekni, že žiješ v Austrálii aniž bys to říkala.). Po desátý jsme byly doma, Malin se vrátila okolo jedenáctý, kdy jsem si z ní dělala srandu, že byla opilá a ještě jsme se tam chechtaly nad jedním tiktokem s tím spojeným. Opilá nebyla a neměla ani kapku, jen ujasnění pro všechny. Holky mě přemlouvaly, abych s nima spala v posteli, ale já jim řekla, že tři nedělám, protože se chci vyspat, takže jsme si okolo dvanáctý řekly dobrou noc a já byla zas sama v tý posteli.. zvláštní pocit... A takto bych to ukončila.😊

Tento příspěvek je přímo určený k dlouhému zimnímu večeru, když se neví, co na poctění. Jak to ale zakončit...

Začnu tím, že 1) Rok nechci slyšet písničky Country Roads a nebo Jolenne. Jak by aligátor řekl: bylo to dobré, ale bylo toho dost. 2) Je neskutečné, že se díky výměně dokáže sejít sedm národností v jednom baráku: Já+Kačí= Česko, Malin= Norsko, Sofia=Mexiko, Leonie= Francie, Kirsten= Dánsko, Ruth= Austrálie, Steve= Skotsko. 3) Bylo to deset dní na horský dráze. Doslova. Tolik pozitivních i negativních emocí v jednom a pořád. Bez přestávky. Ten chaos, ale taky klid. Smích i pláč. Radost i smutek. Bylo to obrovské na co mě nic nemohlo připravit (ani Fijo ne), ale šla jsem do toho po hlavě a nenechala se odradit 4) Neskutečně nových zkušeností, ať už z práce, nebo jenom doma s tím, to celé naplánovat, čímž 5) Hrozné dík Stevovi bez kterého bych to asi opravdu nedala. Předal mi tolik rad a zkušeností z jeho života a tak moc mi pomohl s každodenním plánováním, což obvykle nebylo vůbec lehké a jsem opravdu moc ráda, že jsem v tom nebyla sama. 6) Taky chci poděkovat Ruth, která tam pro mě nejednou byla a dala mi jiné pohledy na různé situace. Na kterou jsem se mohla obrátit se vším, co mě trápilo. 7) Ani už se netrápím nad tím přiznat, že mě country music baví. Nebude to můj oblíbený šálek kávy, ale když bude chutnat, tak bude.

Bylo to úžasně šílený, ale od toho tady přece jsem, ne? Užívat si života jak jen nejvíc to jde a to jsem přesně udělala. Vystoupila jsem ze svý komfortní zóny, naučila se dělat různé kompromisy, měla jsem tu svoje světové kamarádky se kterými jsme si dokázaly užít každou chvilku. Doufám, že i jim se to líbilo tak jako mě a že jim vzpomínka na Tamworth Country Music Festival zůstane až do smrti!!!!!