Oct 296 min read

Třináctý týden jakože se Fisherová jmenuju

Krásný dobrý den Zlatíčka. Další týden školy za mnou, no co vám na to mám říct. Jediný pozitivní je to, že mě ještě nikdo nezjebal za světle modrý lak na nehtíčkách😂 Pojďme se tedy společně podívat na to, co se dělo.(Moderátor úplně...)

V pondělí jsem přetrpěla biologii jako mojí poslední hodinu a pozor děláme DNA, takže v Čechách to budu dělat bilinguálně, pančelko😁 Po škole jsme vzaly Malinu a společně jsme jely domů, protože nás čekalo první vystoupení mého The Ela's Tour, páč jsme měly prezentaci ve West Tamworth Rotary club. Přidala se k nám ještě Wakana a tu musím pochválit, protože její ájina se zlepšila a opravdu ten pokrok je slyšet. Byla jsem extrémně ráda, že to byla Women's night, protože jinak to je jen chlapský klub a to bych nedala, asi ani nemusím říkat proč, páč si všichni dokážeme domyslet. No a i když jsem se snažila konverzovat se všema, nakonec jsem skončila s asi pěti babičkama a měly jsme se všechny dobře (i s těmi hloupými dotazy). Všem třem se prezentace povedla a nakonec to nebylo tak špatný, jak jsem čekala.

V úterý jsme s Marinou udělaly pár foteček, abych měla i Year 12 zaznamenanej a na rodinný večeři jsem si uvědomila, že vlastně toho budu mít tak moc, že na ty večeře nebude čas. Trošku smutný, ale tak co, život jde dál a někdy se tam přece jen objevím.

V úterý v noci chcalo, chcalo a chcalo, takže jsem si ve středu po Rotary dala Chai latté, to mi pak teda učitelka na bio řekla, že ne, takže jsem si ho dopila až po první hodině, ale tak co už, nevadí. No a odpoledne/večer jsem byla umlčená x lidma a hned vysvětlím. Wakana má dva host kluby, jeden v Barraba-ě a druhej v Gunnedah-ě. No a tím, že to plánovala Marina, tak mě vzala sebou. Pro mě to bylo strašný. Celej večer se mě na nic nikdo neptal, dělali jako bych tam nebyla a jenom Wakana. Což mě ale neberte blbě, jen ona měla mít prezentaci, takže je pochopitelný, že ona bude střed pozornosti, ale já fakt dostala za večer třeba dvě otázky, takže jsem jen odpočítávala minuty kdy pojedeme dom. Aspoň tam teda byla jedna starší paní, která seděla vedle mě a byla energická jak já, ta mě držela nad hladinou a na konci dala mě a Wakaně vánoční dárek 🥹

Ve čtvrtek jsem byla po škole na Rotary interakt meetingu, což je defakto teenagerský Rotary a šlo to velmi dobře. Za týden v pátek se účastníme nějakýho plesu pro handicapované, tak jsem zvědavá. Když jsem se vrátila, udělala jsem everything shower a šla si zabalit no a jelikož jsem vydala moc energie a večeři jsem strávila časem, skočila jsem si do ledničky pro pizzu, kterou jsem si přivezla ještě z Barraby, protože jsem jí tam nesnědla celou. K tomu samozřejmě nesměl chybět filmika to jsem tentokrát vybrala She's the man a bylo to roztomilý, byla to chálka.😎

V pátek jsem se nemohla dočkat konce školy, protože to znamenalo, že už se pojede. Akorát jsme musely počkat na Jordyho až skončí v práci, protože nemohl odejít dřív. S Marinou jsme ještě jely popřát jednomu z dětí Marina kamarádky a po vyzvednutí Jordyho mohla začít 4,5 hodinová cesta na pobřeží, protože jsme jely na Darlington beach!! Já jsem si hezky v zadu udělalakový hnízdečko, protože jsem tam měla ještě ledničku. Měla jsem 1984, písničky a ještě další zábavu na telefonu, takže jsem nestrádala. Pak jsem si dala večeři ve formě výbornýho salátku a aby toho nebylo málo, zastavili jsme se u vodopádu, kde byla i celá rodinka klokanů 🥹 A stihli jsme to přesně před západem slunce. Taky jsem párkrát dala spink a okolo půl desátý jsme dorazili na místo. To byla taková nostalgie. Jsme byli v kempu, měli jsme domeček jak vždycky v Itálii a pláž asi kilák od toho našeho. Tam už jsme ale večer nešli, protože jsme byli unavení, takže jsme technicky skoro hned šli spát. Já teda ne, ale nevadí.

Sobota nemohla začít líp,, protože hned jak jsem přišla do kuchyně, před verandou byla klokanka, s Joey-kem v kapsičce. A ani se nás moc nebála, takže jsem tam s ní chvíli pobyla a pak jsem se šla najíst a udělat ze sebe člověka. Okolo devátý jsme nasedli do auta a jeli na první pláž, která se jmenovala Corindi beach a byla úžasná. Tam jsme udělali procházku a nasbírali pár mušliček. Pak jsme se přesunuli na jinou, ale pořád to byla ta Corindi a ta byla taky úžasná. Ještě nám k tomu svítilo sluníčko, takže úžasný. Tam mi teda vítr vzal můj zbrusu novej klobouček, ale naštěstí jsem ho chytila, takže byl jen mokrej, když jsme dojeli domu. Ještě jsme šli na naší pláž, Darlington beach. Bylo sice takový ne nejlepší počasí, ale já to mám ráda, takže mi to nevadilo. Jakmile jsem si lehla na deku, byla jsem mrtvá a pak mě Marina probudila se slovy, jestli se jdu koupat a já jsem řekla samozřejmě, takže jsem se vykoupala a bylo to úžasný. Moře bylo teplý a nic mě nesežralo. Pak jsme si dali obídek, pochillovaly a ještě bylo brzo, tak jsem říkala, co nezkusit cestičku, která byla před vstupem na pláž... Já myslela, že to někam povede, že to povede na nějakou vyhlídku nebo tak.. vedlo to k lesíku, což bylo nejdál, kam si lidi mohli postavit stan... Ale aspoň jsme zase viděli klokany. -Byli jsme v úplně normálně civilizovaným kempu, akorát tak měli klokany a krocany, jen pro ujasnění 😂-. I když se počasí ještě trochu zhoršilo, já byla jako že: Ne, já do tý vody půjdu, takže tam se mnou Marina s Jordanem zůstali a když jim byla zima, já šla do vody a oni domů. Tentokrát jsem se trošku bála, protože jsem předtím viděla vyplavenou bluebottle jellyfish a nebyl to nejlepší pohled, ale zase jsem přežila. Pak nesměly chybět fotečky no a krásně jsem se vrátila na večeři. Po ní jsme dali dvě kola Citadelu (karetní hra) a potom jsme se podívali na Pitch Perfect a už konečně vím, odkud jsou všechny tiktok trendy. Pokusila jsem se jít spát dřív a nějak se mi to povedlo, ale ne o moc.

Spánkového deficitu jsem litovala, páč vstávat v neděli na východ slunce s pěti hodinami... Vypadalo to tak, že jsem se jen převlíkla, ani čočky nenasadila (takže jsem šla s brejlema) a zapomněla si ručník. Každopádně, i přes zatažený nebe, jsem viděla pár paprsků a ta voda byla klidňoučká a úžasná. A brejle žijou, neutopila jsem je... Já si zamilovala sprchy po pláži, jak úplně ze sebe smyjete tu sůl a cítíte se jak novej člověk 😍 Místo balení jsem upřednostnila pozornost na další klokany, kteří se nesměli krmit. My ale měli batáty a oni byli tak roztomilí, tomu nešlo odolat. Sice pusinky nebyly, ale povedlo se mi jednoho poškrabkat za ouškem, bobíčka jednoho. Pak přišel čas na balení, snídani a v osm jsme vyrazili na cestu nazpátek - to byla rychlost. Následoval Coffs Harbour lookout, banán a nákupák, kde jsem zase utrácela. Já jsem prosím pěkně sehnala nově vydanou knížku od mý oblíbený autorky, pořídila si nový plavečky( z Ghandy) a mám favorita na rashie/wetsuit, ale neřeknu vám proč, protože za pár týdnů uvidíte. V celým tom nákupáku mě úplně přemohl pocit takový ty idylky a hrozně jsem měla chtíč se přestěhovat, najít si surfaře a mít barák na pláži, úplně jsem to tam celej den romantizovala, protože ono to takový bylo. Po obchodech jsme se šli projít na ,,hlavní třídu"(dejme tomu) okolo moře, která vedla k poloostrůvku, na který se mohlo vyjít. Já jsem vzala situaci do svých rukou a hezky s kafíčkem jsem začala šlapat, ale nebylo to ono, páč jsem nikde u sebe neměla Millušku. Jelikož jsem silná samostatná žena, výšlap jsem dala s přehledem a ta cestička vedla dál, tak jsem říkala proč ne. Došla jsem níž, k vlnolamový části, kde byl další lookout úplně na moře a byla tam cedule, na který bylo, že tady jsou velryby, želvy a delfíni. Jsem říkala, no by bylo dobrý něco vidět a teď delfín sem, velrybí ploutev tam, dva delfíni sem, dalších x velrybích končetin tam. Já se tak držela, abych nezačala ječet radostí a neprobudila ty ptáky, protože to to byl ještě ostrov s norama nočních jedinců 😂 Ale prostě delfín. Verlyba..... Jsem byla happy jak dva grepy, když jsem se vracela nazpátek k tý cestě na který jsme přišli. Na zpáteční cestu jsme vybrali tu, která vedla hned u vody a panečku, to bylo zas milión jinejch ryb. Tajně jsem doufala v Lionfish, ale bohužel nic, ale zas bylo jinejch ostatních. (A právě od tohoto je odvozen název příspěvku) Pak jsem k obědu měla fish& chips, s tím, že v tý porci byl i krabík, krevetka a nejlepší kalamáry, jaký jsem snad kdy měla. Pozornost racků nesměla chybět, ty nám tam tak hezky zpívali. Sice tito byli více vychování než ty v Brightonu, UK, ale zase ne tak moc... A s plným bříškem jsme sedli do auta a definitivně jeli zpátky. Já už zas vymyslela další kousek prázdnin, byla jsem unavená, ale ještě jsme zastavili u vodopádu č.2 a to byl přesně takový ten filmový😍 I přes mojí únavu, jsem tentokrát neusnula, ale pustila se do tý nový knížky, že který jsem nadšená. Přijeli jsme domů, já si vyvalila no a tím, že neděle byla i rybách, volba filmu byla jasná a to bylo Finding Nemo. Jsem se zas málem rozbrečela, ale aspoň to nebylo kvůli klukům.

A takto vypadal můj poslední týden jako Year 11 student🥳