Nov 1710 min read

Šestnáctý týden se želvami (delfínky)

Krásný dobrý den, Zlatíčka. To jsem to ale krásně rozdělila, že. Poděkujte učiteli, ten to plánoval. Takže, vítejte u druhé části GBR trip.

V pondělí jsem se rozhodla znovu vstát brzo(okolo půl šestý), protože nám učitel nabídl, že můžeme jít snorklovat na druhou stranu pláže, do laguny, kde ještě ráno byl příliv. Moje odpověď byla jasná hned, takže jsem se s nadšením v šest ráno položila do vody a snorklovala. Ta voda byla nízko i tak, mě by možná byla po půlku stehen, kdybych stála na jednom z korálů, tak možná po kotníky. To také znamenalo, že jsem nesměla přestat plavat, protože bych se potom pořezala o ty korály. Hned první věc, kterou jsem viděla byla velká úžasná modrá hvězdice a to byl highlight toho ranního snorklu. Bylo taky krásný vidět miniatury ryb na normálním útesu, protože těmto mělčinám se říká Nursery a působí jako domov/útočiště pro rybičátka předtím, než vyrostou. A taky teda všude byly mořský okurky, což nebyl úplně nejhezčí pohled, ale tak co, aspoň jsou dobrý pro oceán. Po tomhle byla snídanička a pak další ponor, akorát tenhle byl nejslabší ze všech, protože foukali a proud byl silnější než předtím, takže dost lidí z toho bylo rozpačitých. Pak následoval obídek a po něm, kdo chtěl mohl jít ještě jednou snorklovat. Já jsem bez váhání šla a udělala jsem dobře. Tohle snorklování jsem si užila snad nejvíc a ani nevím proč, prostě jsem to jen tak cítila. Želviček bylo víc než dost, ale pořád jsme nenatrefili na rejnoky, kteří tam měli být v hojném počtu, takže jsem se vydala trochu dál do hloubky. Ten korál, kde jsme se potápěli my, v jedný části mizel a po cca pěti metrech se zas objevil, takže jsem plavala do toho meziprostoru a necítila jsem se úplně komfortně, protože už to tam začínalo být takový tmavý a nevěděla jsem, co by se tam mohlo vyskytovat. Aspoň jedna pozitivní věc z toho ale vyšla. Takhle jsme měla možnost vidět obrovskýho želváka (byl to kluk, protože měl ocas) a bylo to takový speciální, tím, že jsem ho viděla sama🥹 Pak jsem teda ale musela plavat zpátky, protože už se o mě báli (whoops). Když jsme se vrátili, tak jsme si zabalili a šli jsme si s holkama sednout do jídelny, která byla hned u pláže, takže jsem zamířila skoro hned tam. Jsem konečně měla čas jen pro sebe, takže jsem sebrala šudrýsek z pláže, lehla si na jedno z lehátek a vypla. Bylo hrozně roztomilý vidět ty želvy, jak vykukovaly z vody a potom úžasnej moment byl, když jedna želvička plavala úplně skoro u pláže 😍 A pak nadešel čas na odlet. Tentokrát jsem místo vedle pilotky přenechala Malin, která teda z toho nevypadala nějak nadšeně, ale to už mě nějak nezajímalo, páč jsem seděla v první řadě hned za ní a u okýnka. To byl jeden z mých úžasných nápadů, protože jakmile jsme vzlétli a já se podívala na ten ostrov ještě naposled, viděla jsem ve vodě delfínka skákat. Já jsem si tak přála vidět velrybu nebo delfína a oni se povedlo. Cesta utekla jak nic a už jsme seděli v buse na cestě nazpátek. To byl taky moment, kdy jsem zjistila, že jsem si na Lady Elliot zapomněla nabíječku... Měla jsem 40% na cestu nazpátek. Naštěstí jsme jeli přes noc, takže jsem spala a když ne, tak jsem psala blogýsek, nebo si četla. Ten bus byl nějakej divnej, protože jsem si nemohla najít žádnou dobrou polohu na spaní, ale to asi nikdo.

No a náš trippík skončil v úterý v pět ráno příjezdem do Tamworthu, ke Calrossy. Až tam jsem si začala uvědomovat, co jsem zažila. A můj mobil měl 25%, takže potlesk pro mě. A taky teda musím říct, že na tom ostrově jsem měla dobrý detox, protože tam nebyl signál. A kdyby to někoho zajímalo- na samotném ostrově jsme byli pouhých 32h, ale viděli jsme toho tolik. Opravdu se musím vrátit a udělat si pořádný potápěčský kurz s bombou a jet někam ještě severněji. Na to budu šetřit až se vrátím.😭 Nebyla jsem s nejlepší grupou lidí a Malin se taky nechovala úplně přívětivě vůči mě, ale všechny negativní věci překryl ten zážitek a jsem za to strašně vděčná. Marina mě vyzvedla, dojely jsme domů, já myslela, že ještě usnu, to se samozřejmě nestalo (u mě se to neděje nikdy), ale aspoň jsem ležela v posteli a zpracovávala to. Okolo devátý jsem vstala, dala si snídani, šla si vybalit, uklidit bordel v pokoji, umýt boty a potom jsem ještě napsala do Elity, jestli nechce někdo volat, tak jsem si zavolala ještě s klukama. K obídku jsem si zas uvařila těstovinky a pak jsem jen chillovala do rodinný večeře.

Ve středu se mi podařilo vstát v 4:30, i když jsem měla vstávat už ve 4. Důvodem byla moje rodinka, protože jsem jim potřebovala povyprávět o GBR ještě předtím než jsem vydala blogýsek a bylo to jediný řešení, protože už bychom se jinak nesešli. Já se v té propovídané hodince krásně rozkoukala a potom jsem ze sebe šla udělat člověka, aby se mě na Rotary nelekli. Za mě to byl zatím jeden z nejlepších meetingů i proto, že jsem mluvila moc dobře v mém okénku, které mám každý týden. Vždy řeknu pár zajímavých zážitku, co se za ten týden staly, ať už vtipné, naučné, nebo trapné.😂 Pak kafíčko v Humble a hurá do školy, kdy jsem si poprvé sedla k našemu novému stolu v části pro Year 12. Škola byla škola a po ní jsme s Malin jely domů, daly jsme si chvíli oraz a potom se připravili na informační večer ve škole. Pro nás dvě to nebylo záživné, ale bylo zajímavé slyšet o jejich HSC exams, které dělají po dokončení střední školy a přikládají to u přihlášek na vysoký. Poslechli jsme si proslov ředitele, učitele matematiky, který se v HSC vyzná, ale proslov, který mi utkvěl v hlavě, byl proslov Mr. Impey-ho. I když nám řekl, že se musíme učit a že tento rok bude náročný, podotýkal i na to, abychom měli dobrý spánkový režim, dobře se stravovali, socializovali a užívali si života, jako normální sedmnáctiletý lidi. Neříkám, že můj pan ředitel neměl projevy dobré, ale přesně tohle jsem potřebovala slyšet. V mé české škole je to o výsledcích, reputaci školy a šprtání se nepotřebných věcí. V mé australské škole je vidět, že i když je pro ně reputace školy velmi důležitá, pořád se o nás zajímají jako o mladé dospělé, chtějí nás podporovat a chtějí, abychom byli sami od sebe namotivovaní do maxima a abychom udělali vše pro nejlepší výsledky, protože to chceme my a ne škola. Co bylo ale důležitý pro všechny studenty, tím pádem i pro nás, byla naše Jerseys, které nám budou sloužit místo svetrů v zimě. Pro ostatní to není asi nic moc zajímavého, ale vidět nás všechny pohromadě, štěstím bez sebe nad nějakým kouskem oblečení bylo úžasný. Na druhou stranu jsem si ale zase uvědomila, že já už bych příští rok maturovala ( ještě dřív než v Česku, haha) a že ta školní rutiny skončí. Málem jsme se tam s holkama rozbrečely, protože tam na jejich maturu nebudu (jen přes obrazovku), ale já jsem udržela pozitivní náladu a holkám jsem zakázala overthinkovat a žít v přítomnosti, kde jsem byla i já. Pak byl čas na fotečky a následovala večeře, což bylo maso v housce s cibulkou a coleslaw a prosím, někdo mi vysvětlete, proč do všech salátů cpou celer. Nejhorší zelenina, která snad může existovat, mě straší všude. Potom jsem taky měla limonádů, která chutnala jak malinovka, takže jako domov. Já jsem si večer nechtěla to Jersey vůbec sundat, protože mám attachment issues k novým kouskům oblečení, ale nakonec jsem ho sundala, páč bych se jinak upekla.

Čtvrtek pro mě byl poslední den školy z tohoto týdne, takže jsem se tam ani moc neohřála. Na biologii jsem začala pracovat na assessment task pro tenhle term, což je hloubková studie genetické nemoci a já si vytáhla talasemii, takže zajímavý. Lidem říkám, že si myslí, že umí anglicky do tý doby než uvidí biologii v anglině. Ale přežívám a vždycky mám exchange student kartu, která mě vytáhne že všeho. ✨ Odpoledne jsme jely s Marinou pro Millušku, protože jí bereme na víkend do Foster-u, pobřežní město, kde se bude odehrávat Rotary Show case, kde se výměnný studenti budou snažit přemlouvat Rotary kluby, aby hostily nový stundety příští rok. A tím, že je to u pláže, tak jsme to i tak spojili. Večer jsme se společně podívali na Deník Bridget Jones, což mě trochu zklamalo, protože jsem očekávala víc. Nebylo to špatný, ale ten film byl uvařenej tak z 60%, takže by se to muselo ještě pár minutek vařit. Ale aspoň jsme tam s Mills měly Hugh Grant-a.😂 Já si začala balit asi v devět večer, ale yolo. Nakonec jsme si daly dobrej holčičí talk a pak jsme šly spinkat okolo 12.

V pátek jsem si mohla aspoň trošku připsat a nejít vůbec do školy, což bylo úžasné. Po snídani jsem dobalila a mohli jsme se vydat na cestu. Nic víc mi nepřipomínalo Česko, než hnusný počasí na cestě, byla krásně mlha a mohl si vidět na pět metrů před sebe a pak šedo. Na začátku, kdy to ještě nebylo tak strašný, jsem se snažila vyhlížet wombaty, protože tam byla wombatí značka, ale potom jsme snahu vzdala a vrátila se k háčkování. Po třech hodinách jsme zastavili na oběd a potom jsme hodinku dojeli, kdy já jsem si dala krásnýho šlofíčka a pak jsem teda byla rozlámaná skoro celý odpoledne ale to je jiná storka. Když jsme se ubytovali v kempu, jen jsme na sebe hodili plavky a jeli na pláž číslo jedna, což byla JMÉNO PLÁŽE, kde bylo million mušlí, ale ne těch evropskejch, těch větších a šumivějších, takže já byla v ráji. A počasí nás s Milluš nezastavilo, takže jsme se koupaly i v deštíku. Pak jsme dali lookout a další pláž a potom jsme si zajeli pro večeři. Co jiného by to mohlo být než fish&chips, že. Musím říct, že toto jídlo mě hrozně baví a jsem ráda, že se tu trocha té britské kultury udržuje(paní učitelko Hanzalová😝). Když jsme se vraceli do kempu, zrovna z auta vystupovala Kaisa a její kamarádka. Obě dvě jsou z Finska a Kaisa byla na výměně pět/šest let zpátky, v Tamworthu, u Mariny& Jordana. Nějak nás to s Mills nebavilo, takže jsme šly dělat kraviny na nedalekou pláž a taky na hřiště, kde mě Milla Titanikovala. Vrátily jsme se okolo desátý a šly spát, protože nás čekala náročná sobota.

Jsme si skoro ani nemohly připsat, ale to nevadilo, protože jsem se až moc těšila na inboundy, kteří tam měli být taky. Když jsme tam přijely, vůbec jsem netušila kdo tam bude, nebo co se bude dít, ale moc mě potěšilo vidět známé tváře lidí z rotary z East-Maitland, kde jsem byla na jejich meetingu o prázdninách, nebo rotariánů okolo inboundů celkově. No a potom samozřejmě Sofia, Kirsten, Koa a Taro. Probíhalo to jako obvyklý meeting, tím pádem jsme tam byly dřív a začaly si se všemi povídat a když zazvonil zvon, odebrali jsme se do konferenční místnosti, kde nám jednotlivé kluby z celého distriktu říkaly o jejich projektech. Pak následovala hodinová pauza s Recess, pak další část projektů a v půlce si mě, Koa-u a Taro-a vzala Marina ven, protože s námi chtěli udělat rozhovor. Já jsem dostala nejvíce prostoru a extrémně mě to bavilo. Marina mi řekla, že jí to částmi dojímalo a to byla pro mě největší pochvala. Potom oběd a pak tam také bylo semifinále Public Speaking contest. Tam jsme já a Milla měly naší kamarádku Shania-u, kterou jsme chtěly podpořit, takže nás v tu chvíli zajímalo jen jídlo a tohle. Všichni, kteří mluvili, mají ode mě velký respekt, protože vyšvihnout tam, co oni, je úžasný. Shania se umístila mezi prvními čtyřmi, tím pádem bude reprezentovat distrikt i ve finálovém kole a takhle jsme zakončili hlavní část dne. Když jsme se vrátili na ubytování, čekaly nás přípravy na večeři na kterou jsme jeli, i s Jordym, okolo šestý a o znamenalo jen "mingling" a povídání si s rotariány. Byla jsem příjemně překvapená, že nikdo za ten den neřekl výraz "Czechoslovakia", protože se mě spíše ptali odkud jsem, tak jsem hned řekla "THE Czech Republic", jenže jsem si to zakřikla. Jak jinak. V jeden moment si se mnou chtěl popovídat starší pán a naše konverzace se skládala z jeho čtyř otázek, v následovaném pořadí: 1) Ty jsi z Československa? 2) Jo, tam byla ještě Jugoslávie. 3) Ten Putin tam asi řádí viď? 4) A on je kamarád s Trumpem. Po těchto čtyřech větách jsem veselé utekla za Marinou, která měla lepší obsazení stolu, než já a trochu jsem to tam rozdýchávala, protože jako Sorry, ale opravdu se nechci bavit o politice s někým neznámým o kterém nevím, zda je na dobré či špatné straně síly... Po zbytek večera jsem se tomu stolu trochu vyhýbala, ale stejně se schylovalo ke konci, takže když jsem si šla pro věci, tak jsem se omluvila, že je tu moc lidí se kterými jsem chtěla mluvit a oni mi to vzali, ale byla to nevinná lež, protože to byla pravda. Jestli si mě pamatujete, jako introvertní a naivní malou holčičku, tak to jste sto let za opicemi. Jestli si mě pamatujete, jako extrovertní slečnu, která se dokáže bavit, tak si pamatujete správně, ale ještě jste mě nikdo neviděl jako slečnu pod vlivem Coca-Coly a to je jinej kalibr. Že mě ten cukr dělá největšího extroverta na světě a Milla, Marina a Koa vám to potvrdí. Já jsem na konci tak dobře dlouho nesmála. A samozřejmě, že nesměl chybět v půlce večera Safety Stu, který mi přinesl jeho klobouček, takže jsem mohla potom být v klidu.😂 Ten klobouk mi bude chybět...

Neděle byla ve stejném duchu jako sobota, akorát jsem už věděla s kým se bavit a za kým jít, takže jsem se těšila ještě víc než v sobotu. Když jsme se dostali k našemu stánku (Rotary youth exchange), tak jsem tam viděla nakopírované papíry s přihláškou klubu, aby hostoval studenta. Bylo tam zatím málo lidí, takže jsem si našla zábavu, abych se nenudila. Jsem se prosím pěkně přemístila do léta, do Fija, kdy jsme se s Áďou Zíkovou snažily rozdat těch milión letáčků, protože jsem začala chodit mezi lidi a snažit se jím dát tu přihlášku. Musím říct, že jsem v tom dobrá, protože hned u prvního klubu, za kterým jsem byla, se mi to povedlo. Zkoušela jsem to ještě na jiný, tam jsem taky uspěla, nebo mi řekli, že už jsou přihlášení na hostování příští rok. Na všechny jsem i tímto udělala dobrý dojem a promotla jsem celkově Rotary výměnu, studenty a Českou republiku, což se mi líbilo a bavilo mě to. (Jsem pak na konci měla všechny omotaný kolem prstíku, hihi). A na konci, před polednem, jsme měli jeden projekt, kterej udržel mojí pozornost od začátku do konce, jako jediný, a byl to projekt na záchranu lidí od Human Trafficking and Slavery. O tomhle už jsem četla nečekaně v mé oblíbené knížce (mentálně jsem v pořádku, buďte bez obav) a opravdu se mi to příčí, ale na druhou stranu je to něco, co nesmíme opomínat a musíme se snažit něco s tím dělat. Takže tam jsem se našla a opravdu to byla jediná prezentace, která udržela mou pozornost po celou dobu. A pak následovalo rozloučení a odjezd. Byla to úžasná zkušenost za kterou jsem hrozně ráda. Potkala jsem dalších x úžasných lidí, včetně paní, která má v práci Češku Barču, pak lidí z RYLA(Rotary Youth Leadership Awards) a random lidí z jiných klubů. Teď už opravdu můžu říct, že znám všechny z distriktu. Cesta nějak ušla, já jsem byla ještě "High" z emocí a když jsme přijeli, tak jsme pomohly ubytovat Kaisu a její kamarádku, pak byla véča a potom jsme se já, Mills, Marina&Jordy podívali na Disney-ovku s názvem Anastasia a bylo to šílený. Americky ruský, odehrávalo se to v třicátých letech, ještě na 17. listopadu, no nevím 😂 jsem radši šla psát tenhle blogýsek.✨ Jo a potom jsem ještě na cestě na rotary viděla delfínka ve vodě 🥹